Miroslav Zikmund tvořil nerozlučnou dvojici s Jiřím Hanzelkou, se kterým se potkal při studiu na vysoké škole. Právě jemu se zmínil o svém velkém přání cestovat po světě. A toto přání se oběma vyplnilo vrchovatě – za celý život procestovali přes sto zemí celého světa, odkud přivezli desítky tisíc metrů cenného filmového materiálu. Z jejich cest odvysílal Československý rozhlas přes 700 reportáží.
První cesta Zikmunda a Hanzelky vedla do Afriky, kam se v roce 1947 vydali s dnes již ikonickou Tatrou 87. Z Prahy jejich trasa vedla do marocké Casablanky, následoval Egypt, Súdán a Etiopie. Oba cestovatelé autem jako první na světě překonali Núbijskou poušť.
Po toulkách po černém kontinentu následovala cesta do Jižní Ameriky, kde Zikmund s Hanzelkou navštívili Argentinu a Mexiko. Jejich dobrodružná cesta měla pokračovat v USA, kvůli železné oponě se jim ale do země nepodařilo dostat, a tak jejich cesty na nějaký čas skončily.
Oba cestovatelé se díky cestám po Africe a Jižní Americe stali v Československu velice populárními. O více než čtyřiceti navštívených zemích napsali Zikmund s Hanzelkou několik desítek knih a reportáží.
Další cestovatelské kroky dua H+Z vedly v šedesátých letech na východ. Po zdolání Asie a Oceánie měla následovat Austrálie, jenže pak přišel rok 1968, který veškerým výpravám učinil konec. Situaci ještě zhoršilo kritické pojednání o Sovětském svazu, které oba cestovatelé společně napsali.
Na další cesty vyrazil Miroslav Zikmund až po pádu komunistického režimu, tentokrát už ale bez Jiřího Hanzelky, který onemocněl. Cestovatelovy kroky vedly do Japonska, Austrálie, na Nový Zéland, Sibiř nebo na Srí Lanku.
Světoběžníci H+Z obdrželi za své celoživotní dílo českou medaili Za zásluhy a Cenu Egona Erwina Kische. V roce 2003 byl Miroslavu Zikmundovi udělen čestný doktorát Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně a v roce 2014 jej prezident Miloš Zeman vyznamenal Řádem Tomáše Garrigua Masaryka. Právě s prvním československým prezidentem se Miroslav Zikmund coby školák kdysi osobně setkal…
