U Společenského domu na zastávce autobusu MHD se před sílícími kapkami schovávají lidé. Malí, mladí, ale také ti, kteří si před více než čtvrt stoletím opravdu „užili“.
„Já bydlím tady kousek nad tehdejším obchodním domem. Dlouho jsme nevěřili, že se může něco zlého stát. Skončilo to ale po pár dnech tak, že jsme byli moc rádi, když nás evakuovali na loďkách hasiči,“ vybavuje si při pohledu na temnou oblohu starší muž.
„Tady jsme jezdili po hladině, museli jsme opustit své domky, já jsem s manželem skončila u příbuzných, za ten azyl jsme dodnes vděční,“ říká paní v letech.
„Já jsem byla malá holčička, ale nezlobte se, vůbec se mi o tom nechce povídat. Když se dívám nad sebe, tak si vůbec nechci připustit, že by se něco takového mohlo zopakovat, nechci na to ani pomyslet, ty vzpomínky nejdou vymazat,“ vrací se do těžkých časů mladá paní s dítětem.
Situace ve městě, kde lidé utrpěli během řádění velké vody v roce 1997 nejen stěží představitelné ekonomické ztráty, samozřejmě monitoruje tamní vedení města. Prvními kroky jsou aktivace protipovodňových opatření, uzavření cyklostezky a očekávají se podle vývoje situace další preventivní kroky.
