Pane velvyslanče, Vy jste ovšem naopak medaile přivezl, komupak byly určeny?
Jde o pamětní mince, které jsem s vědomím ministra zahraničních věcí předal, a to tedy moc a moc rád, dvěma přátelům. Generálnímu řediteli Lázní Luhačovice Jiřímu Dědkovi a předsedovi představenstva Eduardu Bláhovi. Oba oceňuji za to, že v dnešní době výrazně pomáhají rozvoji česko-slovenských vztahů.
Na což jsou Luhačovice od nepaměti nejlepší. Myslíte, že pořád platí, že jde o takovou příjemnou spojnici obou národů?
Jasně, je to tak. Ostatně ani bezmála třicet let po klidném rozchodu dvou národů z jednoho státu nedochází k žádnému odcizování. Tady v Luhačovicích je to znát zdaleka nejen na Dnech slovenské kultury. Tady slyšíte slovenštinu i češtinu pořád jako jazyk přátel a kamarádů, to mne těší. A rád bych připomněl, to co ze srdce cítím, tady v Luhačovicích je nádherně.
Jistě, staří přátelé se jen tak nerozejdou. Ale co třeba mladí lidé? Určitě je vnímáte i při Vaší pracovní misi v hlavním městě Slovenska…
Víte, tak jak žijeme těžkou dobu, nejdříve covidovou a teď složitou z ekonomického a bezpečnostního hlediska, tak se mi zdá, že právě potence určitého nebezpečí sbližuje i mladé lidi. Čechy a Slováky, kteří už vlastně společný stát nezažili. To je taky pozoruhodné.
Pokračování rozhovoru najdete zde.