Vsetín poprvé zlatý! Poslední březnový večer před rovnými třiceti lety byl hodně dlouhý

Horst Valášek vzpomíná na vsetínský titul. Foto: HC Vsetín
ZLÍN - Běželo prodloužení čtvrtého zápasu finálové série play-off mezi rivaly ze Zlína a Vsetína (nováček nejvyšší soutěže). Puk se zastavil ve vodě za brankou domácího brankáře Kameše a bystrý exZlíňan Rostislav Vlach jej zasunul do sítě. Vsetín vyhrál potřetí v řadě v téhle finálové vřavě a poprvé v historii se stal mistrem tehdy pořád velmi mladé samostatné České republiky. Psal se 31. březen 1995, je to právě 30 let. Pro tehdejšího trenéra Valachů Horsta Valáška jedna ze stěžejních vzpomínek na velké věci jeho neobyčejného života.

Vybavujete si, že už je to 30 let od historického vsetínského titulu?

Samozřejmě, je to krásně kulaté výročí, byl to veliký úspěch. Mimochodem s celou řadou kluků, kteří už měli ve Zlíně zdánlivě hokejově to nejlepší za sebou.

Pro nepamětníky…

Tak třeba Tonda Stavjaňa, Roman Čechmánek nebo Rosťa Vlach, ale bylo jich víc.

Jak si vybavujete ty okamžiky, kdy právě Vlach rozhodl?

Ten čtvrtý zápas nebyl moc pěkný, byl to boj na obou stranách s chybami rozhodčích. Ale stalo se, co se stalo, nikdo z nás si nevšiml, že rolba zanechala více vody, Rosťa toho využil, domácí obránce zaváhal a už to bylo. Velká euforie na ledě i pak dál.

Když se zamyslíte a vzpomenete, byl tam i nějaký majstrštyk, jak se říká, kus taktiky, který pomohl?

Tak od toho tam trenéři jsou. Bylo jich víc, samozřejmě, každý zápas se nějak vyvíjí. Ale moc se nemluvilo o tom, jak šetřit síly a soupeře něčím překvapit. My jsme třeba pošetřili síly a zrušili před rozhodujícím utkáním společné rozbruslení.

To jsme odskočili, jak pak vypadaly oslavy mimo stadion?

No, já už tu dobu nějaký ten měsíc provozoval hospůdku na Lešetíně, funguje mimochodem dodnes, takže naše cesta s celým mančaftem směřovala tam. A pak se slavně jelo na Vsetín, čekaly nás tam davy lidí, slavilo se hodně bujaře. To ke Vsetínu patří.

Co teď, nepřipomenete si slavné chvíle na témže místě?

Já už na to slavení tolik nejsem, domluveno není nic, jsem rád, že si to můžeme připomenout takhle komorněji. Taky už mám nějaké roky, ale zdraví naštěstí slouží, co si více přát.

Měl jste tehdy mezi hráči své oblíbence?

No, já spíše myslím, že jsme se Zdišou Tabarou byli takovým tmelem. Každý kluk byl jiný, byla tu spousta osobností s reprezentačními zkušenostmi už po třicítce, nějací divočáci mladší kluci, co potřebovali zklidnit. Všechno klaplo, proto tak veliký úspěch.

Rovných třicet let po titulu. A čerstvý smutek z vypadnutí v semifinále play-off druhé nejvyšší soutěže…

To máte jako v životě, jednou jste dole, jednou nahoře, pak ještě níž a pak získáte titul. Tentokrát to nevyšlo, mně to překvapilo, myslel jsem, že Vsetín prokáže kvalitu. Mám pocit, že se pořád nedaří najít špičkového brankáře.

Jede se dál, co říkáte, potkají se ještě Zlín se Vsetínem v extralize?

Moc bych si to přál, patří tam oba, ale bude to přetěžké. Na opakování finále zpřed třiceti let to hned tak nevypadá.