Už na výchozí pozici nelze si nevšimnout krásných originálních řezbářských prací u školy i obecního úřadu.
Na Hostýn vede vícero cest, my volíme o fous kratší, a proto také strmější směrem na dva kilometry vzdálené Grapy. Hledáte-li přírodu zvanou panenskou, pak je to právě tady. Nejdříve šlapeme pěkně do kopce kolem dobových už ne dřevěných, ale originálních zemědělských strojů, pak už o nějakých sto výškových metrů dále obdivujeme, co všechno roste na stromech. Takže švestky, hrušky, špendlíky a jablka, ale také šípky, jeřabiny či sládnoucí ostružiny.
Nejprudší stoupání máme za sebou, nyní do lesního porostu. Tudíž do stínu, což se v časech horkého srpna hodí. Boží muka, asfaltka, dobová chata přímo v hustém lese, kde by mohli bydlet loupežníci. Pořád je co obdivovat. Stejně jako vlastní fyzičku na kamenitém povrchu, kterému stěží odolávají naše pečlivě vybrané body.
A naráz jsme pod Hostýnem. Jasně o tom mluví kopule tamní baziliky. Ale tak lehké to ještě nebude, na výběr jsou tři cesty. Buď hustým porostem prudce nahoru po strmé uzoučké cestičce. Anebo dalšími dvěma směry, mírnějšími, delšími. Po silnici, nebo po zarostlé cestě. Vítězí varianta třetí, nejdelší a rovněž náročná.
Pak už zbývá jediné, kolem spousty tradičních stánků vyšlapat pěkně nahoru k Bazilice Nanebevzetí Panny Marie. A hurá do některé ze zdejších osvěžoven, třeba do té v poutním domě. Pivo dělá zázraky. Pak možno projít křížovou cestu, zajít na výhledy k rozhledně a (ne)těšit se na zpáteční cestu.
Ta je ovšem bezvadná, daleko méně namáhavá, to především proto, že více než tři sta metrů výškového rozdílu tentokrát hraje pro nás. Za hodinu a čtvrt jsme zpátky v centru Rusavy. Zmožení, žízniví, ale nasycení opravdu skvostnými turistickými zážitky. A zhruba dvanácti třinácti kilometry v nohou ve velmi členitém terénu.
