Vypadá to pěkně, nebo spíše mírně nadějně, ale nic to nemění na tom, že vše bude pořádně složité. A to i v případě, že by šlo všechno podle momentálně nastolených pravidel.
Trenér Zlína Bohumil Páník coby zkušený praktik vůbec nelení.
„Potkáváme se v tréninkovém areálu na Vršavě, co Vy tady?“
„Samozřejmě pracovně, prohlížím trávník na zdejších hřištích, mapuji si, jak by mohla vypadat tréninková jednotka v těchto pořád zvláštních podmínkách.“
„K čemu jste zatím po úvodní rekognoskaci terénu dospěl?“
„Třeba k tomu, že se snad ještě povede střihem pažit vylepšit. To je důležité, ale teď ne nejdůležitější. Budeme ostatně využívat i hlavní stadion na Letné.“
„Jak rozestavíte své „ovečky“, abyste vyhověli pořád hodně omezujícím nařízením?“
„Určitě sektorově, zatím se mi jeví jako nejúčelnější využít 22 fotbalistů. Rozmístili bychom se ke cvičením po šesti až osmi, samozřejmě s nutnými rozestupy, ale už s míči, to je důležité. Hygiena a občerstvovací fáze určitě individuálně. Svůj model si určitě najdou i brankáři.“
„Šlo by o docela dlouhý přípravný blok…“
„To tedy ano, dlouhých sedm týdnů, nejdříve tedy asi od pondělí do pátku. Jinak v létě i v zimě bývá vlastní příprava o týden i dva kratší.“
„Co třeba modelový zápas dvou jedenáctek?“
„Za současných okolností určitě ne, uvidíme, zda se budou opatření podle epidemického vývoje zjemňovat. Stejně tak dodává na zvláštnosti toho neplánovaného přípravného období fakt, že zatím nemůžeme uvažovat o přípravných zápasech proti jakémukoliv soupeři.“
„Ale stejně, neříkejte, že Vás už takříkajíc nesvrběly ruce…“
„To si pište, ruce, nohy, hlava, všechno.“
„
