„Baťovka“ uspořádala ve spolupráci s odbory pro své zaměstnance seminář o těchto tématech. Právě zdravotníci se totiž mohou s oběťmi násilných činů, ale i s projevy sexuálního, psychického nebo ekonomického násilí setkávat a mohou jim, v případě dobré orientace v problematice, poskytnout účinnou pomoc. „Domácí násilí a sexuální zneužívání považujeme za rezonující celospolečenské téma. Zdravotníci jsou často jediní, kterým je oběť ochotna se se svým trápením svěřit. Proto považujeme za velmi důležité vědět, jak obětem efektivně pomoci,“ uvedla všeobecná sestra na plicním oddělení KNTB Martina Hvozdenská.
Domácí násilí je dnes o to aktuálnější, protože jej ještě více umocňují omezení a opatření související s pandemií onemocnění covid-19. „Podle některých studií vzrostlo domácí násilí za doby takzvané první vlny až o padesát procent. Ze statistik také vyplývá, že v České republice je ročně spácháno až dvanáct tisíc znásilnění, avšak pouhá 3 procenta z nich jsou oznámena,“ upozornila Lucie Hrdá, která se s těmito tématy zabývá dlouhodobě.
„Případy, které končí u soudu, jsou pouze vrcholkem ledovce. U veřejnosti přetrvává přesvědčení, že většinu sexuálních deliktů, tedy sexuálního zneužívání a znásilnění, mají na svědomí deviantní pachatelé jako pedofilové, patologičtí sexuální agresoři či sadisté. Většinu sexuálních deliktů ale páchají jedinci, kteří sexuálně deviantní nejsou,“ doplnil onkogynekolog a sexuolog KNTB Pavel Havelka.
Často se od reality liší také všeobecná představa domácího násilníka nebo člověka schopného znásilnění. „Tito pachatelé jsou často velmi inteligentní, úspěšní ekonomicky i profesně. Můžeme mezi nimi nalézt právníky, soudce, lékaře či úspěšné podnikatele,“ pokračujePavel Havelka.
Oběti domácího násilí a sexuálního zneužívání jsou nucené často vyhledávat pomoc ve zdravotnických zařízeních. Téměř nikdy ale nepřiznají příčiny, kvůli kterým svá zranění utrpěly, ať již z důvodu studu nebo ze strachu z další agrese ze strany pachatelů. Těmi jsou v mnoha případech blízcí lidé či rodinní příslušníci. „Během semináře jsme se proto věnovali i tomu, jak oběti těchto patologických jevů rozeznat, jak s nimi co nejlépe navázat kontakt, jak se v takové situaci zachovat a jak jim nabídnout účinnou pomoc bez rizika jejich dalšího ohrožení,“ zakončil Pavel Havelka.
