Zrovna finišuje trénink. Zpravidla usměvavý ale i rázný trenér si najde čas na krátké povídání i se zamyšlením.
Vypadáte spokojeně, vrací se Zlín do báječných plaveckých časů někdy na přelomu tisíciletí, kdy spolu s vámi plavaly opravdové hvězdy Kubalčíková, Málek či Benda, dnešní předseda klubu?
Když optimismus, tak mírný, ale myslím, že je na místě. Už zase máme v elitní skupině kolem dvaceti plavců. Mrzet nás asi může to, že nenaplníme plavecké třídy. Ale výsledky poslední doby jsou potěšující.
Například?
Letos nás moc potěšila žeň zlatých medailí Miroslava Knedly, Jany Přibylové i stříbro smíšené štafety na dorosteneckém mistrovství republiky v české rekordu. Mirek a Jana si vyplavali finále na mistrovství Evropy juniorů, to tu nebylo ani ve vůbec nejlepších časech, je tu řada nových osobáků, tohle těší. A dává naději.
Mimochodem, jak obstojí časy mladých zlínských medailistů i jejich kolegů, vašich svěřenců, s těmi, které jste plavali před dvaceti lety?
Tak třeba moje časy dávno zapadly prachem, dnes se plave mnohem rychleji, ale pořád jsou hodně vysoko a stěží dostižitelné výkony Dana Málka. Aspoň je co dohánět, je to parádní motivace.
Váš trenérský a hned řekněme, že dlouho a dlouholetý expert Petr Přikryl, určitě vše sleduje, včetně tohoto materiálu. Přesto takovou zajímavost, on jistě s nadhledem promine. Byl vůbec někdy v bazénu?
Ha, ha, plavat jistě umí, byl výborným vodním pólistou. Ale je pravda, že za dlouhé roky jsem ho viděl ve vodě jedinkrát, právě při trenérském vodním pólu Čechy – Morava.
A možná ještě maličko šířeji. Jak ten čas letí, máte za sebou prakticky dvě desetiletí tělocvikářského zušlechťování a tužení těl gymnazistů ve Zlíně. Jak si mladí rádi nebo neradi hýbou?
Myslím, že jde o setrvalý stav, nejde o žádné katastrofické scénáře, jak někdy slýcháváme, ale na druhou stranu rozhodně netvrdím, že by se pohybové dovednosti neměly a nemohly zlepšovat.
