Pane Višný, člověk má prý žít především současností. Ale někdy se zastavit a vybavit si třeba životní milníky. Co vy na to?
Obojí je pravda, když si tak vybavuji pár týdnů před svými osmaosmdesátými narozeninami (bože, jak to letí), tak je to pořád docela rychlé tempo, ale zároveň už vlastně velký životní vytrvalecký závod. Takže jistě, žijme současností. A to pěkné si pamatujme, případně předávejme dál.
No přesně tak, důkazem budiž nová kniha o vás a vlastně tak trochu i pro vás…
No vidíte, nikdy bych neřekl, že vznikne. Ale autoři – Vítek Formánek a Eva Csöleová – byli vytrvalí, dokonce bych řekl, že i v dobrém smyslu tvrdohlaví. A naráz je tu kniha Juraj Višný Ze života supermana. Má 156 stran a vlastně úplně přesně stejný počet fotek, barevných i černobílých.
Kniha vznikala velmi zajímavě, vychází v češtině. Co všechno autoři a vy mapujete?
Tak samozřejmě vzhledem k mému věku a zkušenostem se vracíme hodně zpět, do Bratislavy, do takzvaně zlatých šedesátých let minulého století. Ale je tam vlastně celý můj život a taky mých blízkých. Včetně emigrace po invazi vojsk Varšavské smlouvy. Je toho pak mnohem mnohem více, Vítek s Evou to stihli napsat za dva měsíce, já prožít za více než osm desetiletí.
Tak a teď k té současnosti. Máme tu kupříkladu mistrovství světa v hokeji. Česko-Švýcarsko 5:4 po prodloužení.
Byl to úvod jako hrom, opakování loňského finále. Jsme teprve na začátku, řekl bych, že se ten zápas moc nevyvedl rozhodčím, Švýcaři byli docela naštvaní, ale klobouk dolů před českým týmem, nakonec brali body oba a výsledek se mi jeví jako spravedlivý.
Může se to finále z loňského roku opakovat?
Možné je samozřejmě všechno, těšme se, uvidíme, silné jsou i další týmy, Švédové hrají doma. Kanada výborná jako vždy, USA, Finové. Slováci, moji spolurodáci, mne docela naštvali ještě před začátkem šampionátu.
Ale, copak?
No, mám svůj názor, když nejsou někteří hráči ochotni reprezentovat svoji vlast, tak mne to netěší, co víc chtějí?
Potkali jsme se před třemi lety na kulturistickém šampionátu v Kunovicích, my bychom vás tu zase moc rádi viděli, podíváte se domů, do Bratislavy?
Víte co, třebaže se cítím celkem fajn, tak už se mi opravdu nechce postupovat to cestovní martýrium s přestupy, čekáním na letištích a tak dále. Ale všechny u nás doma, tedy v bývalém Československu, moc a moc zdravím.
Tak uvidíme, jak to všechno dopadne. Hokejistům držíme pěsti, ale vám především, ať se báječně vydaří blížící se osmičkové narozeniny.
Moc děkuji a srdečně přeji vše dobré.
