Zlaté ruce pana Františka. Psací stroje by mohly vyprávět

foto: zlin.cz
KROMĚŘÍŽ - Někdy v polovině šedesátých let minulého století se šikovný mládenec František Skácel musel rozhodnout, co že bude dělat. Zda se vydá podle přání rodičů na obchodní akademii, tehdy střední ekonomickou školu, anebo zvolí jinou cestu. Mladý František se zašel mrknout, jak že to vypadá v Kancelářských strojích v Kroměříži na náměstí, které vedl soused, a bylo rozhodnuto. Vyučí se právě tady. Ještě, že tohle rozhodnutí učinil...

Po více než půl století mají v Kroměříži machra, který zasvětil servisu a opravám kancelářské techniky celý pracovní život. A třebaže už překročil sedmdesátku, je nadále naprosto nepostradatelný. V exkurzi do jeho života jsme se zaměřili na fenomén časů už mizejících, totiž na psací stroje, které opravuje dodnes. Přitom by se mohlo zdát, že jejich válce a klávesnice už dávno zapadaly prachem.

Tak pane Františku, když se řekne psací stroj, tak se vám vybaví co?

Samozřejmě mé první krůčky už v učení a pak v zaměstnání od roku 1969. Já jsem se řízením osudu trefil do zlatých časů psacích strojů, které desítky let nemohly chybět nikde. Ve školách, na úřadech, v nemocnicích, na policii, v ordinacích praktických lékařů, ale především v masivních počtech ve všech podnicích a jejich kancelářích. Takže práce bylo od začátku dost a dost.

Ať si to třeba mladší generace, která už psací stroje nezná, představí. Tak například škola…

Samozřejmě všude možně, ve sborovně, ředitelně, školní jídelně, ale zajímavé to bylo třeba právě na obchodní akademii, která mne minula. Dvě specializované učebny psaní na stroji, v každé 34 psacích mechanických strojů. Ty se samozřejmě musely opravovat a servisovat. Jednodušší opravy na místě, složitější u nás v dílně.

Moře druhů psacích strojů muselo být třeba v podnicích. Vybavíte si je ještě?

Aby ne, ale beru to jen tak na přeskáčku, bylo toho mnohem více. Městské i okresní úřady, Přerovské strojírny, později Hamé, Colorlak ve Starém Městě, školy, mimo jiné třeba psychiatrická léčebna tady u nás. Tam se stávaly i věci nevšední.

Zrovna tam by se mohly dít věci. Jaké?

Psaní na stroji bylo svého času součástí léčebné terapie, ovšem stalo se tu a tam i to, že pacient prostě stroj vzal a ve vzteku s ním praštil o zem, to už byly opravy hodně složité.

Jak si vedlo tehdejší Československo ve výrobě psacích strojů?

Velmi dobře, se světovou konkurencí jsme byli srovnatelní. Stroje se vyráběly především v brněnské Zbrojovce, ale malé, přenosné také například ve Vyškově. Značka Consul byla zárukou hodně dobré kvality.

Užívá vlastně ještě někdo tyhle důmyslné mašinky dodnes?

Jasně, pro někoho pravěk, pro někoho novověk. Znám třeba celou řadu starších lékařů, kteří na strojích píší i nyní. A občas jej potřebují opravit.

Co je vlastně kromě šikovných rukou vašimi pomůckami?

To je opravdu specifické. Speciální menší šroubováčky, pinzety, háčky, ocelové kartáčky. Je toho více, ale bez těchto propriet bych se prostě neobešel. Už proto, že musím udržovat v dokonalém stavu i své vlastní psací stroje.

Tedy vaši sbírku?

Ano, přesně tak, samozřejmě se mi povedlo za ta léta nashromáždit leccos zajímavého včetně opravdu archaických předchůdců klasických psacích strojů.

Zobrazit fotogalerii >>

×

Přehled denních zpráv na Váš e-mail

Odebírat novinky
x