Na jeho chirurgický um, odbornost, kterou prokázal při neskutečných deseti tisících operací, ale i na vzácnou lidskost a pochopení pro práci početných kolegů, vzpomínali s dojetím mnozí z přítomných.
Například jeho následovník na primářském postu Jaroslav Hynčica.
„Měl jsem obrovské štěstí, že jsem vyrůstal po jeho boku, byl mým dokonalým učitelem, vděčím mu za mnohé. Byl vynikajícím odborníkem, stejně tak ale oceňuji jeho přístup k pacientům i nám, mladším kolegům. Na takového člověka se prostě nezapomíná, patří mu můj velký dík za to, že jsem s ním mohl spolupracovat,“ vyprávěl známý zlínský lékař.
Při posledním rozloučení si v kostele vzal slovo další renomovaný zlínský chirurg Ivan Hunák, který vedl řadu let Chirurgické oddělení.
„Když si vybavím pana primáře Calábka, tak mohu směle říci, že jsme se při práci i mimo ní potkali snad milionkrát. Byl to bezesporu úžasný člověk. Nikdy, opravdu nikdy, jsem ho nezažil nazlobeného, byl neuvěřitelně lidský, vlídný a víte co, on se jako by pořád usmíval. Už tím nám mladším strašně moc dával. Nezištně, po svém, takový prostě byl. Řekl bych, že působil svým příkladem na nás ostatní a v nejlepším slova smyslu nás naváděl, ke stejnému způsobu chápání naší práce a poslání,“ dodal Ivan Hunák.
„Považuji za velkou čest, že jsem ještě stihl pana primáře Calábka třeba při našich společných službách, moc jsem si od něho vzal, těší mne to o to více teď, kdy se s ním loučíme,“ pravil další zlínský chirurg, člen nejužšího vedení zlínské Krajské nemocnice Tomáše Bati Marcel Guřan.
Oldřich Calábek byl nejen velmi respektovaným zlínským lékařem, který svým umem rozhodně překročil hranice regionu. Byl velmi významnou a respektovanou osobností, za což mu už v roce 1997 poděkovalo i vedení města, které jeho celoživotní práci a nebývalou lidskost ohodnotilo Cenou města Zlína.
