Průvod centrem Zlína byl přímo špičkový. V něm soubory z Bulharska, Chorvatska, ze Slovenska, z Polska a nejen odtamtud.
„Tati, dívej, to jsou barvy,“ mohla holčička nechat oči na barevné škále krojů mexického souboru, jehož členky nezapřely originální temperament.
Mezi mnoha dalšími malé i větší mažoretky, v závěru pak jako vždy decentní zlínský Velký dechový orchestr s pány muzikanty.
„A co to mají za čepice,“ pokračovala malá slečna, když se na náměstí Míru objevil orchestr z francouzského Pontarlier.
Odění hostů z východu země galského kohouta dávalo v dusném sobotním dopoledni tušit, že dostávají opravdu zabrat. Když pánové sundali těžké chocholaté pokrývky hlavy, zastavili se po náročné trase.
„Máme sebou i víno,“ ukazovali přítomným s ústy plnými úsměvů. „Zavdejte si,“ lákali chlapi přítomné, což jenom zvýraznilo přátelskou atmosféru, která je na podobných akcích jaksi samozřejmostí.
„Ta specifická, přátelská nálada bývá skvělá po celém světě, hudba prostě opravdu sbližuje národy,“ usmíval se šéf mladých zlínských muzikantů ze SDOM Libor Mikl, muž, který mimo jiné coby ředitel Základní umělecké školy Morava propadl jako pedagog muzice na celé čáře. V tom nejlepším slova smyslu.
