Jen pro zajímavost s vírou, že bude lépe.
Fotbalisté jsou po podzimní části nejvyšší soutěže na jedenáctém místě v osmnáctičlenném „startovním poli“ a jsou tak vlastně neúspěšnější z takzvaně velkých sportů. Přitom ke spokojenosti příliš důvodů nemají.
Hokejisté se v sezóně, kdy hrozbě sestupu zabránila dohoda extraligových klubů, potácejí na předposledním místě.
Házenkářky Zlína zatím vyhrály jen jednou a jsou ze dvanácti účastníků česko-slovenské nejvyšší soutěže deváté.
Volejbalisté Zlína se krčí v extralize na předposlední pozici.
Plavci, kteří v dobách Málka, Bendy, Kubalčíkové a dalších tvořili při vyhlášení nejlepších sportovců města vždy početnou skupinu, jsou jen ve druhé nejvyšší soutěži.
Ze všech stran jsou slyšet stesky. Hokejisté šli s platy dolů a to výrazně. Ekonomickou situaci zvládají slušně fotbalisté, jistě i díky tomu, že se platy pohybují většinou níže než v jiných klubech. A management klubu žije ve velmi skromných podmínkách. Složitá je situace volejbalistů, kteří nemají na rozhazování ani náhodou, házenkářky hrají spíše poloprofesionálně.
Stav sportovišť je ve Zlíně stejný jako před zmíněnými dvaceti lety. Jenže tehdy platila třeba Sportovní hala, zimní či fotbalový stadion za standardní sportoviště, dnes společně dlouhá léta chřadnou. Tak, jak by přestavbu potřeboval letitý zimák, tak by vyžadovaly rekonstrukci i další zmíněné areály.
Když se k reálné situaci přidá ještě fakt, že kvůli koronaviru dostává stopku prakticky veškeré sportování dětí a mládeže, nevypadá věru situace na prahu dalšího desetiletí optimisticky.
