Jedno překvapení vás 35 kilometrů za krajským městem Žilina čeká určitě. A je příjemné. V krásném prostředí, kdy projíždíte od sochy Juraje Jánošíka z Terchové do zimních areálů kolem nádherných skalních útvarů, je parkování kompletně zdarma, což je pro sousedy od nás palec nahoru a velké plus.
V podstatě se nabízejí tři možnosti. První odbočka vede do vesnice Štefanová a slouží jako východiště pro túry směrem k Velkému Rozsutci do výšky přes 1600 metrů. Znalci vám přímo z místa potvrdí, že sem je lepší vydat se spíše od jara do podzimu.
Pokračování silnice dolinou zavede lyžování chtivé až k vlekům a lanovce, kde se to nad hlavami v azurovém nebi jen hemží sjezdovkami různých obtížností. Sjíždí se z výšky přes 1400 metrů do nějakých 600.
Další kilometr po silnici a jste tam, kde už opravdu končí. U chaty Vrátna a spodní stanice sedačkové lanovky. 14 Euro na osobu, tedy asi 350 korun zaručuje nejen cestu nahoru ke Snilovskému sedlu ve výši 1520 metrů a samozřejmě cestu zpět, ale především onen zmiňovaný balzám na smutné a napjaté duše či nervy, chcete-li.
Už první výhled na nádherně zasněžené kopce a štíty je úchvatný. Malé občerstvení na horní stanici a jde se na věc. Tohle už připomíná třeba Alpy v jejich celé kráse. Na výběr jsou v podstatě dvě sněhové varianty. Doleva zamíříme na Chleb, který ční do výše 1647 metrů. Po polovině cesty nás ovšem, bez holí a protiskluzového vybavení na obuvi, zastaví ledový příkrov.
Takže zpět a další cestou jinam. Na krále zdejších hor Velký Kriváň. Ten je ve výšce 1709 metrů. Cesta je přístupnější, ledu méně. Obdivujeme paraglidisty na snowboardech a chválíme vlastní výdrž. Rozhledy z Kriváně jsou tím nejlepším, co v téhle nelehké době prakticky každý z nás potřebuje.
Cesta lanovkou zpět je třešničkou na sladkém, ale i pracném dortu, který jsme si vyrobili dvě hodiny jízdy od Zlína. Chutnal báječně…
