Byl to váš nápad, začít šít roušky v divadelní dílně?
Autorem tohoto nápadu byl bratr našeho uměleckého šéfa – Dušan Lančarič. My jsme tehdy chtěli hlavně reagovat na urgentní výzvu Ústavu v Podolí, který měl akutní nedostatek roušek. To začínala první vlna a všichni měli obavu, abychom nedopadli jako na severu Itálie. V sobotu jsem to spustil a v pondělí už byly první roušky.
Jaké byli první reakce ze strany veřejnosti?
Jak to říct jednoduše? Hektické. Co tři minuty mi někdo volal a nabízel divadlu pomoc. Bylo to na jednu stranu únavné, ale zároveň tak povzbuzující – chtělo se zapojit tolik lidí! Mimochodem – zpětně si myslím, že naším největším úspěchem nebylo samotné ušití roušek, ale spíš skutečnost, že se kolem té výzvy propojilo mnoho lidí, kteří si sami mezi sebou darovali látku, gumičky a filtry.
A koordinovali jste nějak tyto dobrovolníky nebo to z jejich strany byla spíše spontánní činnost?
Ano i ne. Nejdřive jsme mysleli, že bychom mohli shromáždit, co nejvíce švadlen u nás v divadle a zpracovávat všechen nabízený materiál u nás. K tomu jsme nakonec z hygienických důvodů nepřistoupili. Ale vytvořili jsme alespoň facebookovou skupinu, kde lidé mohli posílat materiál lidem, kteří uměli šít a ty ho zase skrze po vlastní ose dopravili do KNTB a dalších potřebných míst. Skupina má dnes k tisícovce členů. Rád bych ale dodal, že podobných center bylo ve Zlíně víc. Skvělou práci odvedli například zlínští skauti.
Zaregistroval jsem také, že na vaši výzvu zareagovala některá jiná divadla…
Ano. To byla výborná přidaná hodnota. Strhli jsme ostatní. Národní divadlo v Praze se inspirovalo ve Zlíně. Ale nešlo samozřejmě o to, kdo byl první, podstatná byla ta pozitivní lavina.
Kandidujete do Senátu, jak podle vás česká vláda zvládá koronavirovou krizi?
Česká republika zvládla tu první etapu dobře. Toto přece musíme opírat o konkrétní čísla a ta jsou ve srovnání s ostatními zeměmi dobrá. Mám ale výhrady ke komunikaci a nejednoznačnosti některých rozhodnutí. Tohle je řece především otázka důvěry a tu získáte jen maximální otevřeností a předvídatelností. Není možné něco vyhlásit a za den to zase zrušit. Nesmí to být politikum, emoce. Jasně, že tu odpovědnost nese politik, ale musí svá rozhodnutí opírat o odborný pohled a ne všelidové hlasování.
Petr Michálek
- – Je mu 43 let a má 4 děti
- – Od roku 2010 ředitel Městského divadla Zlín
- – Je členem Garanční rady Národního divadla
- – Napsal a režíroval několik her. Mezi nejznámější patří například Ovčáček čtveráček, Upokojenkyně nebo Dobrý proti Severáku
- – ve volbách 2018 byl zvolen zastupitelem města Zlína
