Výroba rukavic v Olšavě
Tradice výroby obuvi se ve Zlínském kraji nepojí pouze s jeho metropolí. V regionu Valašských Klobouk vyrábí především dětské boty již přes 30 let firma FARE, za jejímž úspěchem stojí zakládající člen a dlouholetý viceprezident České obuvnické a kožedělné asociace (ČOKA) Alois Šůstek. Jak došlo k tomu, že původním vzděláním elektrotechnik se nakonec prosadil v úplně jiném odvětví? „Před revolucí jsem řídil takzvanou přidruženou výrobu v zemědělském družstvu Olšava Sehradice, kde pracovalo asi 150 lidí. Spadala pod ni například kovovýroba, dřevovýroba, gumovýroba, hydraulika, ale také šití pracovních rukavic,“ vzpomíná pan Šůstek na svou první manažerskou pozici. Díky ní získal kontakty na lidi, jejichž odbornost se mu hodila v začátcích nového podnikání: „Zaměstnanci, kteří šili pracovní rukavice, byli často vyučení v šití svršků obuvi. Když šla po revoluci výroba rukavic do útlumu, rozhlíželi se po podobné práci,“ vypráví pan Šůstek o tehdejších společenských změnách a jejich dopadech na pracovní trh.
Svit končí, FARE začíná
Kromě kvalifikované pracovní síly a osvojení obuvnické problematiky potřeboval Alois Šůstek do začátku ještě stroje nezbytné k výrobě obuvi. Ty získal paradoxně díky úpadku jiného tradičního výrobce bot – podniku Svit. „Díky útlumu výroby ve Svitu se daly výhodně pořídit stroje, které šly jinak často do šrotu, když o ně nikdo neprojevil zájem,“ vzpomíná Alois Šůstek na raná 90. léta, kdy zanikaly velké socialistické kolosy a otevíral se prostor pro vznik nových firem.
Roku 1991, ke kterému se firma FARE hlásí jako k datu svého založení, začal pan Šůstek podnikat nejprve jako fyzická osoba na živnostenský list. „Přemluvil jsem dva nebo tři lidi, kteří neměli práci, ať to jdou zkusit se mnou. K podnikání tehdy stačilo přinést ručně vyplněný papír formátu A5 na obecní úřad a už jste dostal IČO,“ říká. V malém kolektivu začali nejprve šít svršky obuvi v kooperaci (tzn. na zakázku) pro zahraniční firmy. Díky těmto zkušenostem později začali s vlastní výrobou. Firmu FARE jako společnost s ručením omezeným založil v dubnu 1992, přičemž jedním z důvodů byla možnost přihlásit se jako plátce daně z obratu, a tím snížit pořizovací náklady výrobních technologií.
Zahraniční poptávka? Hlavně levně
Na ekonomickou transformaci 90. let pan Šůstek vzpomíná jako na dobu velkých příležitostí, ale také chybějících zákonů: „Úřady nesměly klást začínajícím podnikatelům překážky, takže firmy se mohly registrovat velmi živelně a jednoduše. Zároveň tehdejší zákony byly nedotažené a vymahatelnost práva byla šílená. Také jsme často nedostali za odvedenou práci zaplaceno.“ Zdůrazňuje, že v počátcích firmy FARE byly důležité zahraniční zakázky pro italskou firmu Tomer a rakouského výrobce obuvi Zentner, které měly podobu tzv. práce ve mzdě. „Práce ve mzdě znamená, že klient vymyslí design obuvi, dodá materiál a přesný pracovní postup. Vy pak dodáte ‚jen‘ lidskou práci, tedy mzdu včetně povinných odvodů státu. Nicméně šijete pro jiné, nikoliv vlastní výrobky pod svou značkou,“ vysvětluje podstatu těchto zakázek zakladatel firmy. Spolupráci se zahraničními partnery si zpočátku idealizoval – očekával, že budou ochotní za kvalitní výrobu zaplatit. Italská firma si oproti tomu výrobce z postsocialistické země slibovala především levnou práci. V dobrém naopak vzpomíná na spolupráci s rakouskou firmou Zentner, kterou označuje za vzor pečlivosti a pořádku.
Dotované dětské boty
Firma FARE se v roce 1993 díky zakázce od firmy Baťa na 5 000 párů dětských papučí zaměřila na vývoj a výrobu vlastních designových výrobků – zejména obuvi pro děti. Potýkali se ale s důsledky dotování výroby dětských bot za socialismu formou záporné daně z obratu: „Naše dětské boty se lidem sice líbily, ale nezdála se jim cena, proto jsme náš program rozšířili o výrobu obuvi pro dospělé,“ říká pan Šůstek. Ke konci 90. let však už byl vývoj příliš širokého segmentu výrobků finančně neudržitelný, a tak se ve FARE rozhodli přeci jen vsadit na dětskou obuv poté, co si již zákazníci na tržní ceny zvykli.
Jiným problémem, se kterým se čeští výrobci bot dlouhodobě potýkali, bylo soupeření s ilegálním či jinak problematickým dovozem, nejčastěji z Asie: „Trik spočíval v poddeklarování dovozu, což umožnilo nekalým konkurentům, často vietnamským, platit nižší clo. Obuvnická asociace na to léta upozorňovala, ale politické reprezentaci zřejmě vyhovovalo, že lidé mohou kupovat levné zboží, i když tím trpí čeští výrobci,“ popisuje pan Alois Šůstek patovou situaci, kterou podle něj vyřešil až vstup Česka do Evropské unie a přísnější vymáhání celních předpisů ze strany jejích orgánů.
Sto tisíc pro Charitu
Společnost FARE je dnes etablovaným výrobcem nejen dětské, ale v posledních letech také barefootové obuvi. Své výrobky dodává do několika stovek obchodů v ČR a dalších desítek obchodů v zahraničí. Ve Valašských Kloboukách, kde sídlí, zaměstnává asi šest desítek lidí. Za zvýhodněnou cenu městu dodává „Obuv pro začínající chodce“, prémiový pár designových dětských bot, které zástupci samosprávy předávají jako dárek rodičům při ceremoniálu vítání občánků. Kromě toho také firma sponzoruje různé dobročinné, kulturní a sportovní organizace, nedávno například věnovala místní pobočce Charity sto tisíc korun na podporu ukrajinských běženců.
Jak dnes pan Šůstek vzpomíná na 33letou historii svého podnikání? „Firma rostla díky tomu, že jsme pracovali na hranici možností. Práce s lidmi, silné konkurenční prostředí a přemíra byrokratických předpisů a kontrol s sebou nese permanentní zátěž, se kterou jsme se museli vypořádávat. Cítím proto zadostiučinění, že značka FARE se stala pojmem a o naše výrobky je zájem. Máme velmi dobrou technologickou základnu a skvělý pracovní tým. Do budoucnosti se díváme s optimismem a připravujeme další významné investice. Každá doba přináší své problémy a výzvy, které je potřeba řešit, ale právě to je podstata podnikání.“
Článek vznikl díky projektu zkoumání dějin podnikání na Valašskokloboucku financovanému Klobuckým podnikatelským inkubátorem.