Pane Cestovateli, Neznámá Země jak známo jubilejně potřicáté. Ale Jiří Kolbaba opravdu premiérově? Až se věřit nechce…
Ač cestuji už třicet čtyři let, tak se mi tahle skvělá akce pořád nějak vyhýbala. Opravdu je to poprvé. O to více mne těší, že mne tak renomovaní cestovatelé a organizátoři jako jsou Petr Horký a Mirek Náplava spolu s jejich přáteli pozvali na samý vrchol, abych festival uzavřel.
Takže Masters of Rock Cafe ve Zlíně, středa 18.00. Nač se mají návštěvníci večera těšit?
Nejdříve řeknu, že se do Zlína moc těším. Vždycky je tam úžasné cestovatelské obecenstvo. Rád nabídnu inspiraci pro každého, kdo bude v sále. Budu hovořit o celé naší krásné planetě, je to docela zvláštní projekt.
Pročpak?
Cestovatelé většinou dělají pořad o jedné zemi, destinaci. Já to tak mám taky, ale tentokrát na to jdu jinak. Vytvořil jsem určitý, řekněme, pel mel. Myslím, že to vystihne můj život, já už půl čtvrtého desetiletí doslova hopsám po světě. Mimo jiné promítnu 486 obrázků, pokud si správně vybavuji. Otevřeme nejrůznější fenomény a inspirace ze všech šesti kontinentů. Doufám, že to bude pro ty, kteří si najdou čas strhující.
Vlastně celá planeta za dvě hodiny. Kolik zemí jsi už vlastně navštívil?
Je to úžasná souhra příznivých okolností, osudových záležitostí. Prostě mne to už zaválo do 146 zemí celého světa. Beru to jako velkou přízeň osudu, když si představím, že je na světě 193 zemí zapsaných v OSN.
Které destinace, kultury, země ti přirostly nejvíce k srdci? Vím, že jde o nelehkou otázku, ale přece se ptám…
Pro mne je to definitivně od roku 2001 Antarktida. Měl jsem tu čest a štěstí tam být čtyřikrát. Naposledy jsem se odtamtud vrátil letos v únoru. Je to jediné místo na světě, kde se zvířata nebojí člověka, to se neopakuje nikde jinde na světě, možná trošku na Galapágách. Samozřejmě i o tom bude ve Zlíně řeč.
Na cestách se neobejdeš bez fotoaparátu. Je některá ze zemí nejfotogeničtější?
Je a je to naprosto jistě Island. Nechci, aby to znělo nějak pyšně, ale byl jsem tam pětatřicetkrát. A ještě tam mnohokrát chci. Fenomenální prostředí utvářené přírodními živly. A to mne baví.
A teď s dovolením jeden návrat do ranějších časů. Když jsi nebyl naplno vytíženým cestovatelem, tak jsi hodně sportoval, s jakými úspěchy?
Dvacet let mladých časů mezi příjemnými lidmi, kamarády, atlety. Běhal jsem od osmistovky přes 3000 metrů překážek až po maratóny. Běhal jsem hodně i mimo dráhu, ve Zlíně třeba závody zvané léta Přes valašské kotáry. Ale také na dráze ve Zlíně či Otrokovicích. Takže vztah k tomuto krásnému kraji samozřejmě mám. Cenné je pro mne mimo jiné federální stříbro z mistrovství republiky v roce 1983 na 3000 metrů překážek.
Jiří, máš ve Zlíně některé oblíbené místo?
Jistě, jezdíval jsem za Miroslavem Zikmundem do jeho vily. Slavil jsem s ním troje narozeniny. Dobře znám zlínský mrakodrap, ale i okolí. Je krásné a rád kolem Zlína i fotím.
Cestovatel je cestovatelem proto, aby se nejen jako v tomto případě dělil o zážitky, ale aby čerpal nové. Kam se v dohledné době vydáš?
Už prvního května odlétám do Afriky. Pak v rychlém sledu mnoho dalších cest. Mám tam focení v Norsku, mířím na Azorské ostrovy, do Švédska, do Tádžikistánu, Uzbekistánu i jinam.
Jsi více doma v Brně, ve Zlínské ulici, což nás Zlíňany těší, anebo na cestách po světě?
Mírnou převahu má zahraničí, někdy je to až devět měsíců v roce, jindy třeba sedm.
Je pro cestovatele ve světě nebezpečno?
Ne není, jsem optimista, lidé jsou ve světě skvělí. Mně se negativní zkušenosti vyhýbají. Nikdy mne nikdo neokradl, neuhodil a snad se na mne ani křivě nepodíval.
Dal by se z tvého pohledu vytvořit žebříček zemí, kde jsou lidé tvému srdci nejbližší, třeba nevlídnější, nejpohodovější?
Jistě a zajímavé je, že rozhodně nežijí ve zdaleka ideálních režimech. Tak třeba Írán, Irák, Saudská Arábie, Bangladéš, Vietnam a Kuba. Možná to zní překvapivě, ale zkušenost mi to opakovaně potvrzuje.
Jiří a ještě k festivalu Neznámá Země. To je skvělá značka, co říkáš? Letos i s úplnou horolezeckou legendou Reinholdem Messnerem…
Opravdu, ten festival má výborný zvuk a jsem moc rád, že mohu být jeho součástí a vlastně ve finále.
