TIC TALK, díl první. O tom, co dokáže jedna popelnice. O úspěchu, který se zrodil z naivity

Crossover mezi talk akcemi. Inspirace, nadhled, zábava. A k tomu kus syrové, nepřibarvené reality. To je TIC TALK. Diskusní platforma přinášející autentické rozhovory s těmi, kdo díky svému úspěchu mají co říct k rozjezdu a rozvoji podnikání. První díl sledoval cestu produktů z ovčí vlny z tržiště na e-shop s milionovými tržbami nebo přerod garážistů na globální hráče v designovém polepu aut. A taky poodhalil, co předcházelo rozkvětu klíčového tuzemského hráče v prodeji pánského spodního prádla.

Kontext. Zaostřeno na první milion a cestu k němu

TIC TALK je jednou z aktivit Technologického inovačního centra. Mezi jeho cíle patří rozvoj kreativity a podnikavosti u studentů nebo akcelerace nových podnikatelských projektů. Jednou z přímých aktivit je pak soutěž Můj první milion, která hodnotí připravované byznys plány studentů a veřejnosti. A právě na tuto akci svým podtitulem první díl TIC TALK odkazoval. „Nedílnou součástí projektu Můj první milion jsou workshopy, v nichž soutěžící získávají informace i zpětnou vazbu. Propojení se tak nabízelo a pozvali jsme podnikatele se zajímavým začátkem cesty k úspěšnému podnikání,“ říká Radek Musil z Technologického inovačního centra.

První díl TIC TALK se uskutečnil 6. prosince v budově 23 továrního areálu ve Zlíně.

Huňatý byznys. S naivitou, vizí a bez úvěru

Jako první svůj příběh představil Martin Bernátek, zakladatel e-shopu Ovečkárna.cz. Jeho cesta k jednomu z 50 nejrychleji rostoucích byznysů ve střední Evropě je inspirující. Vyučený automechanik, který nesehnal práci v oboru, a rozhodl se pokračovat v rodinném podnikání – stánkovém prodeji produktů z ovčí vlny. Po třech letech na trzích, v roce 2014, Martin vsadil na online prodej. „Uvědomili jsme si, že nemusíme nikam jezdit. Postupně jsme pořizovali skladovací plochy. Začínali jsme na 18 čtverečních metrech a neustále přidávali další a další,“ shrnul začátky nové éry.

Sázka na online totiž vyšla, podnikání se transformovalo do podoby Ovečkárna 2.0. „Najednou jsme začali růst. Pokud se bavím o sezoně, brzy jsme se vyhoupli na 150 objednávek denně. Pak 300, 1 000. A dotáhli to až na zhruba 5 000. Spolu s tím jsme dospěli ke skladu s plochou 6 500 čtverečních metrů ve čtyřech patrech jedné z budov ve zlínském továrním areálu,“ dodává. Souběžně bylo nutné řešit i marketing, finanční řízení, budovat značku. Mise byla jasná – zabalit do ovčí vlny co největší kus Evropy.

Časem přišel vstup na trhy v Polsku, Německu, Maďarsku a na Slovensku. V roce 2021 do společnosti vstoupili strategičtí investoři a začala se psát další kapitola huňatého byznysu. A jak se Martin Bernátek dívá na své začátky dnes? „Kdybych tehdy někomu řekl, jaké mám plány, asi by se smál. Dnes je z toho regulérní segment. Podle mě je pro start podnikání důležitá i určitá míra naivity. Věřit tomu, jít si za tím,“ říká. A přidává ještě jeden moment – na start ani akceleraci byznysu si nikdy nevzal úvěr.

Designové polepy aut. Pět let shovívavého smíchu okolí, teď globální podnikání

„Pět let jsme se snažili prodat design na auto. Neúspěšně. Nikdo to nechtěl, někteří se i smáli,“ vzpomíná na své začátky Martin Tureček, jeden ze zakladatelů společnosti Wrapstyle. Nevzdal to, v roce 2006 dokonce opustil zázemí reklamní agentury a šel do podnikání. A začala jízda. V prvním roce polepili do prémiové kvality 70 aut, v roce 2020 už přes 6 000.

Doslova zlomovým se stal rok 2011. „Do chromové fólie jsme oblékli Chevrolet Camaro. Najednou jsme měli na YouTube 300 000 zhlédnutí. Tehdy sociální sítě nebyly, lidi si o tom mezi sebou psali e-mailem. Tady někde leží základ našeho prvního milionu, start skutečného byznysu. Přicházely poptávky z celého světa,“ vzpomíná Martin Tureček.

Zakázky, rozprostřené v mnoha zemích, už se nedaly zvládat ze Zlína. Přišel nápad na franšízu. „Na poptávky jsme začali odpovídat, že teď nemáme kapacity, ale hledáme partnery v daných regionech. První ryba se chytla v Dubaji. Dnes bychom seděli s kalkulačkou, dělali byznys plán. Tehdy jsme sedli na první letadlo,“ vzpomíná Martin. Přestože Dubaj byla jeden velký problém od začátku do konce, šlo o další milník. „Super marketing. Kluci z garáže mají pobočku v Dubaji. Začali jsme dostávat další nabídky. Dnes máme 26 poboček po světě a rozvíjíme další byznys,“ vysvětluje.

A teď ta popelnice. „Moje osudová záležitost. Když jsem vyrůstal, nebylo moc zboží, výběr skoro žádný. Vše jsem si upravoval sám, bral jsem to jako únik z konformity. Chodil jsem k popelnici, kam se vyhazovaly zbytky polepů. Jednou mě viděli, vzali dovnitř, všechno ukázali a dali mi i nějaké fólie. To mi bylo 11 let. A já od té doby věděl, co přesně chci v životě dělat,“ říká. A přidal ještě radu do začátku. „Risk a sny k tomu patří. Ale musíte najít hranici, aby vám to nezamlžilo úsudek. A hlavně – všechno má svůj čas. Člověk musí být jen připraven, až to přijde,“ uzavírá.

Instinkt. Slepé uličky. Ale také cesty, které vyšly. Třeba trenýrky, co jdou pořád nahoru

„My jsme byznys plán nikdy neměli. Není to úplně inteligentní cesta, uznávám. Ale stejně. Kdybych si měl vybrat, zda začnu podnikat hned, nebo to budu rok propočítávat, tak asi neváhám ani dnes,“ říká Ruslan Skopal, podnikatel a investor, který stojí mimo jiné za úspěšným projektem Trenýrkárna.cz. Na druhou stranu je ale jeho cesta lemována i několika momenty z kategorie fuckup. Možná proto je jeho příběh tak fascinující.

Všechno začalo ve Spojených státech. „První milion jsem vydělal podomním prodejem knih v roce 2008. Klepal jsem na dveře, obchod trval 20 až 30 minut, každý druhý vyšel. Průměrný nákup byl 200 dolarů. Za léto to byly tržby 2,5 milionu a zisk 300 000 dolarů,“ popisuje první metu. Pak přišel další level byznysu – e-shop se spodním prádlem. Ale byla to slepá ulička. Objednávky šly jen e-mailem, celkové IT náklady projektu byly vyšší než tržby.

Následovalo podnikání v oblasti zajišťování tiskových služeb, prodej venkovní reklamy, e-shop na síti Facebook. Ale to už přichází rok 2012 a nákup Trenýrkárny.cz. Tento byznys rostl jak měl a o deset let později se podařilo přilákat dalšího investora. Mezitím to bylo hodně divoké. „2008 až 2020 jsem se vlastně pořádně nevyspal, což taky vnímám jako fuckup. Ono to ale jinak nejde, když musíte přemýšlet třeba nad tím, kde vzít 1,5 milionu na výplaty,“ ohlíží se.

A jeho postřehy? Neplést si tržby se ziskem. Zní to jako banalita, ale podle svých slov se s tím setkal mnohokrát. S tím souvisí téma marží. „Nevidím byznys, který skutečně dlouhodobě funguje, co by měl marži pod 50 nebo 60 procent. Je obtížné mít success story, pokud prodáváte pod touto hranicí. Jasně, v případě služeb to může být jinak. Ale pro zboží a produkty to rozhodně platí,“ podotýká.

Co bude příště?

Další díl TIC TALK je připraven na 3. dubna. Začátek je v 17.00, dějištěm bude opět budova 23 v továrním areálu ve Zlíně. Podtitul Business na estrogenu říká mnohé. Na koho se můžete těšit?

Ilona Bittnerová | Maluna

e-shop s kompletním sortimentem menstruační hygieny

Eva Klabalová | Kave Footwear

tenisky v limitovaných kolekcích s minimální ekologickou stopou

Věra Vystrčilová | Libella Design

individualizace produktů pro vozíčkáře

Více na www.tictalk.cz.

Zobrazit fotogalerii >>

×

Přehled denních zpráv na Váš e-mail

Odebírat novinky
x