„Dnes ‚ekoteroristé‘ pouze bravurně zneužívají liberální legislativu a parazitují na přemíře byrokracie. Svou roli také hraje jejich ego, jelikož veřejnost by dle jejich představ měla nabýt dojmu, že oni jsou jediní spravedliví a moudří,“ říká v rozhovoru bývalý zlínský hejtman Libor Lukáš, jenž se stal stínovým ministrem dopravy a lídrem ve Zlínském kraji politické formace Trikolóra Svobodní Soukromníci.
Dopravě, především pak dopravní infrastruktuře, se věnujete celý svůj profesní život a toto téma je spojeno s většinou vašich veřejných funkcí. Jak byste zhodnotil vývoj za poslední dvě dekády? Jdeme správnou cestou?
Správnou cestou sice jdeme, ale bohužel při ní postupujeme hlemýždím tempem. V Asii už po desetiletí jezdí rychlovlaky rychlostí až 250 km v hodině a u nás o vysokorychlostních tratích vedeme pouze filozofické debaty. Také nám schází postavit ještě cca 800 km dálnic, abychom naplnili strategický cíl. Ten je stanoven na celkový rozsah páteřní dálniční sítě u nás v rozsahu 2100 km. Když si uvědomíme, že výstavba dálnic u nás probíhá vlastně už od II. světové války, tak ani nechci domýšlet, kdy bude toho cíle reálně dosaženo.
Proč je podle vás tak důležité investovat právě do dopravní infastruktury? Opravdu jsme ve srovnání se sousedními zeměmi na tom tak špatně?
Kvalitní dopravní infrastruktura je důležitým předpokladem pro rozvoj České republiky, o tom není pochyb. Tam, kde není dostatečně vybavené území, se nikdo nepohrne, a rozhodně zde nebude mít chuť investovat. To platí nejen pro rozvoj průmyslu, ale také pro oblast školství, sociálních a zdravotních služeb, turistiky a dalších segmentů. Vzpomeňme v tomto ohledu na počínání geniálního podnikatele Bati v meziválečném období. Tato podnikatelská legenda oblast technické infrastruktury (a nejen té dopravní) silně preferovala a usilovala o její maximální rozvoj.
Co je podle vás největší překážkou rychlejší výstavby dálnic v České republice. Jde o nedostatek peněz, nebo špatné vládní priority?
Především jsou to špatné zákony a naprosto šílená byrokracie, které v naší zemi stále přibývá. V rámci procesů, souvisejících s povolením staveb, nám náleží 154. příčka ve srovnání s ostatními státy světa. Je to naprosto neskutečné a bez nadsázky katastrofální vysvědčení! Vždyť jsme se dostali na úroveň států, jako je např. Honduras či Pobřeží Slonoviny.
V minulosti jste často kritizoval ekologické aktivisty, kteří podle vás účelově brzdí některé klíčové stavy. Proč si to myslíte? Vždyť ekologické organizace jen tvrdí, že chrání např. ohrožené druhy zvířat před „stavařskou lobby“.
A proč tito jednotlivci nechrání se stejnou intenzitou také druh homo sapiens? Za celá ta léta jsem pochopil, že jim o lidi vůbec nejde. Tito „ekoteroristé“ pouze bravurně zneužívají liberální legislativu a parazitují na přemíře byrokracie. Svou roli také hraje jejich ego, jelikož veřejnost by dle jejich představ měla nabýt dojmu, že oni jsou jediní spravedliví a moudří. Když vám ale kolem oken vašeho domu budou od rána do večera hučet kamiony, jako je tomu např. v Přerově, tak těžko můžete chápat počínání aktivistů, kteří svou obstrukční činností brání realizaci dálnice, která tyto kamiony odkloní z bytové zóny hluboko za město. Řekl jsem to mnohokrát a zopakuji to i zde. Člověk musí mít přednost před křečkem.
Často zaznívají hlasy, které spíš burcují k tomu, že bychom měli namísto podpory automobilismu – tedy výstavby dálnic – podporovat alternativní formy dopravy, které nebudou tolik zatěžovat životní prostředí. Co si o tom myslíte?
Rozhodně jsem pro, abychom v naší zemi postavili co nejdříve také vysokorychlostní železnici. Bohužel jsme ale v tomto směru od slov ještě nepřešli ke skutečným činům. Určitě by alternativní druhy dopravy přispěly k lepší mobilitě lidí i zboží. Zkrátka moderní země potřebuje rychlá spojení, a to jak po silnici, tak po kolejích. Jsou to do značné míry spojené nádoby – pokud totiž nezměníme špatné zákony, tak se budeme soustavně potýkat s nekonečně dlouhým povolovacím procesem jak u staveb dálnic, tak také železnic.
Mnozí odborníci v tom, že rychlejší rozvoj dopravní infrastruktury brzdí špatná legislativa, shodují. Do Senátu dorazil návrh zcela nového stavebního zákona. Pomůže podle vás tomu, aby se v ČR stavilo rychleji a pohodlněji?
Upřímně o tom nejsem příliš přesvědčen. Pokud přece stejného úředníka ze současného obecního úřadu posadíme do jiného objektu s novým nápisem Státní stavební úřad, ještě to ani zdaleka neznamená, že tím zvýšíme kvalitu a efektivitu jeho práce. Já bych raději zrušil mnoho razítek, potřebných k vydání povolení, zmenšil míru regulace v rámci stavebně -správních agend, a vyčlenil bych také méně peněz na výkon těchto, dle mého názoru zbytečných agend. Když do systému nenatečou finance, tak tam nebudou ani zbyteční úředníci.
Ze všech stran slyšíme, jak dramaticky rostou ceny stavebních materiálů i prací. Nemůže být právě tento skokový růst cen další brzdou pro investice do dopravní infrastruktury?
Jednoznačně lze říci, že růst cen bude vyvolávat potřebu dodatečných finančních zdrojů, které však ekonomika naší země nebude generovat lehce. Obnovit zemi po následcích často zbytečných proticovidových opatření bude velmi náročnou disciplínou a nezávidím příští vládě to, jak se bude muset vypořádat s otázkou potřebných zdrojů. Jsem přesvědčen o tom, že bychom neměli hledat úspory především ve strategických investicích, ale zaměřit bychom se měli na běžné výdaje státu. Je zřejmé, že utahování opasků státnímu “molochu” nebude pro politiky populárním řešením, ale myslím si, že je na místě a nemine nás.
Mnoho krajů se v posledních letech trápilo také se způsobem, jak financovat regionální hromadnou dopravu. Každý kraj k tomu přistoupil různě. Nemalé spory jste o to vedli také ve vašem domovském Zlínském kraji. Co by se podle vás mělo změnit v této oblasti?
Jednoznačně bych podrobil nastavený systém hluboké revizi a celý segment zefektivnil. Ve Zlínském kraji došlo totiž ke zdvojnásobení rozpočtu, určeného k financování veřejné dopravy. Autobusy i vlaky však mnohdy vozí namísto cestujících vzduch, a to podle mého názoru nemůžeme dovolit.
Autor: Zadavatel/zpracovatel: Trikolora Svobodní Soukromníci
