Dnes působíte jako trenér, na zlínské Vršavě jste k vidění prakticky denně, ale nebylo tomu tak vždycky…
Začínal jsem s tenisem ve Zlíně, byl jsem na dvorcích často například s Jirkou Novákem, který je o rok mladší, v tréninkovém středisku mládeže. A pak moje, vlastně naše kroky mířily jinam. Já šel hrát do Přerova, Jirka do Prostějova, pak jsem tam hrál také a vyzkoušel jsem si extraligu i v Praze, v klubu TK Neridé.
Jakpak to máte s Jiřím Novákem na zápasy?
Vybavují se mi dva. Na mistrovství republiky jsem kdysi vyhrál ve dvou setech, ale to teprve začínala Jirkova úžasná kariéra. Pak mne už jasně porazil on, ale to už byl někde kolem třicátého místa na světě.
Ale vy jste jako jeden z mála hráčů, kteří začínali ve Zlíně, také naskočil do žebříčků ATP, jaká byla vaše nejvyšší umístění?
Při pohledu na famózní výsledky mých „krajanů“ Jirky Nováka nebo později Tomáše Berdycha se může zdát umístění na 330. místě v singlu a 270 ve čtyřhře v ATP jako nicotnost, ale kdo zná světovou konkurenci, tak to ocení.
To nepochybně, máte i bohaté zkušenosti ze zahraniční, je to tak?
Určitě, po naší extralize jsem si vyzkoušel i německou, hrál jsem za Wacker Burghausen, což byly čtyři roky, a stejnou dobu jsem tam i trénoval.
Kdo pro zajímavost zůstal na vaší raketě?
V singlu například Fabrice Santoro, Karol Kučera či Alberto Portas, ve čtyřhře Korda, Suk i Jirka Novák. Ale prosím, jen aby to nevyznělo vychloubačně.
Vůbec ne, úspěchy nejsou chlubení. Živíte se tenisem i dnes?
Jsem trenérem na plný úvazek. Pozoruhodné je, že když netrénujete jen špičkové hráče, tak vás to hodně obohacuje. Poznáváte lidi, kteří jsou dobří ve svých profesích, třeba lékaře, tohle se mi líbí. I ta ambice lidí v určitém už třeba pokročilejším věku a jejich touha zlepšovat se.
Takže na tenis dopustit nedáte?
Ani náhodou, říkám jasně, že mi tenis obohatil a snad ještě bude obohacovat život.
