Anička slaví třicátiny a padesátiny… což žádá vysvětlení

Anna Skládalová, foto: zlin.cz
ZLÍN - Ještě, že nám ji do Zlína v jejich patnácti letech osud z rodného Vyškova přivál. Řeč a písmo jsou o Anně Skládalové, pozoruhodné ženě, především, ale zdaleka nejen úžasné trenérce juda. Tedy sportovního odvětví, které si vybrala po gymnastických začátcích. Anička slaví dvě zajímavá výročí, ale o tom, co je psáno v titulku, bude za chviličku vysvětlující řeč.

Prvopočátky vaší obdivuhodné sportovní a trenérské dráhy byly ve Vyškově, dívenka jste musela být pěkně ohebná…

To si pište, vyrůstala jsem mezi samými kluky. Ve čtyřech letech jsem začala chodit do Sokola a pak do gymnastického oddílu. Ale líbilo se mi daleko více sportů, k čemuž později. Ve Vyškově jsem cvičila moc ráda, vzpomínám třeba na to, jak nás na jedné akademii učila přemet vzad Věra Čáslavská, ale i jiné slavné dámy.

Přesto jste ale od gymnastiky takříkajíc zběhla, jak k tomu došlo?

Může za to Zlín, tehdy v mých patnácti Gottwaldov. Byl chápan jako město sportu a já sem moc ráda vyrazila. Zkusila jsem třeba dívčí fotbal, který byl doslova v plenkách, stolní tenis nebo atletiku. A pak v roce 1971, jestli se nepletu, jsem ve zlínské Sokolovně měla tu čest prvního setkání s judem. A v roce 1972 jsem začala trénovat dívky.

A jsme u onoho výročí, tohle je už padesát let, půlstoletí, co vy na to?

Že to pěkně utíká. Já jsem samozřejmě takříkajíc paralelně závodila. (A postupně získala šestnáct československých a českých titulů, pozn. autora). Trénuji dodnes, prakticky každý všední den, víkend patří závodům. Trenérkou je i dcera Kateřina a čile se judisticky mají k světu vnoučata Kristýna a Andrej.

Když dovolíte, vysvětlíme i to třicetileté výročí…

Aha, tak to narážíte na to, že učím potřebným praktickým a odborným nejen judistickým věcem kluky a děvčata ze zlínské městské policie. Taky už jich byla pěkná řádka, docela mne potěšilo, když mne pozvali a ocenili na oslavu 30. výročí jejího založení.

Pomohla vám síla a obratnost, umění sebeobrany v praktickém životě?

Jasně, vícekrát, vzpomínám si, jak nás s tehdy devítiletou dcerou napadli ve Zlíně dva cizinci, což neměli dělat, dopadli hodně špatně.

Přeci jen už hodně pamatujete, nechystáte se hodit kimono na hřebík?

Ne, to rozhodně ne, dokud budu moci předávat zkušenosti a bude mi držet tělo, tak s tím, prosím, hned tak nepočítejte.

To jsem tušil, co vás drží při plné síle?

No přece pohyb, snaha hýbat se. A pak ještě jedna naprosto důležitá věc…

…jsem jedno ucho? Vitamíny, doplňky stravy, zdravá výživa?

Ha, ha, pivo, pane, pivo. V míře rozumné, samozřejmě (úsměv).