Právě centrální spisovna Krajské nemocnice T. Bati ve Zlíně ukrývá mnohdy na první pohled obyčejné dokumenty, které ale mohou být obrovským překvapením. Jde o místo, kde jsou uloženy osobní spisy bývalých zaměstnanců, například karty lékařů v papírových obálkách společně s jejich fotografiemi.
„Jednotné rubriky na kartě jsou velmi podrobné, Tomáš Baťa měl rád o všem přehled. Tento typ karet používala firma pro každého svého zaměstnance. Dnes se z těch přehledných a bohatých informací dá poskládat celý příběh,“ upozorňuje Kateřina Czinegová z Oddělení spisové služby KNTB, která má dokumenty na starosti.
Příkladem pokladů, které spisovna ukrývá, je archivní dokumentace s veškerými pracovními informacemi o doktoru Eugenu Sträusslerovi, otci britského dramatika Toma Stopparda, který se jako Tomáš Sträussler narodil ve Zlíně v roce 1937.
Doktor Eugen Sträussler se narodil v roce 1908 a do Baťovy nemocnice nastoupil jako lékař o 24 let později. V jeho spisu najdeme například komunikaci s ředitelem a zakladatelem nemocnice Bohuslavem Albertem, tehdejší mzdové výměry, dotazník pro statistické potřeby nemocnice a mnoho další komunikace, která končí v březnu roku 1939. Právě tehdy, těsně před německou okupací, se snažil majitel Baťových závodů Jan Antonín Baťa některé ze svých židovských zaměstnanců dostat do poboček firmy mimo Evropu. A mezi nimi byl také lékař Sträussler, který odjel i s rodinou do Singapuru.
Odborník si vysloužil uznání od ředitele nemocnice Alberta a na cestu dostal taky vysvědčení. „Za sedm roků své práce ve zdejším ústavě měli jsme příležitost poznati v Dru. Sträusslerovi nejen lékaře skutečných kvalit vědeckých, nýbrž i pracovníka v každém oboru vysoce svědomitého a karakterního…Není pochybností o tom, že se Dr. Sträussler uplatní všude, kde půjde nejen o výkon lékaře v oboru vnitřních nemocí, nýbrž i při řešení složitých otázek odborných v oboru zdravotnictví a sociálně-zdravotní péče.“
Podobných příběhů se dá v centrální spisovně objevit nespočet. Ukrývá ale i chorobopisy pacientů, které tam musí být ze zákona uložené 40 let. Teprve potom můžou být skartovány. Každý rok se tak do archivu naváží další a další tuny písemností z útvarů napříč celou nemocnicí.
„Ročně provedeme kolem čtyř skartací, tzn. vyřadíme dokumenty a odborně je zničíme, na jednu skartaci připadne průměrně šest tun papíru. V případě, kdy je potřeba nahlédnout do uložených dokumentů, máme zavedenou výpůjční službu a velmi časté je také vyřizování žádostí o výpis či o poskytnutí kopií ze zdravotnické dokumentace,“ doplňuje Eva Máčalová, vedoucí Oddělení spisové služby KNTB.
