Pane starosto, kde berete tu fotbalovou dlouhověkost? Kolik let už honíte kulatý (ne)smysl?
To se vlastně těžko vysvětluje, do mičudy jsem začal čutat někdy ve dvou třech letech, od devíti hraji závodně, to prosím dodnes. To je asi ta láska, co prostě nerezaví. Když to tak spočítám, tak v soutěžích vlastně působím šedesátou sezónu.
Chcete tedy říci, že zdaleka nekončíte?
Není důvod, registračku mám pořád, kdykoliv budou kluci z Rusavy potřebovat, jsem k dispozici.
Jako hráč, což je v osmašedesáti naprosto obdivuhodné, působíte i jako trenér?
Jistě, další fotbalový koníček, jsem u nejmladších rusavských nadějí, hraje i můj devítiletý syn.
Prosím vás, jakou jste hrál nejvyšší soutěž, z ligy si vás nepamatuji…
Taky jsem ji nevyzkoušel, vždy mi stačila nižší soutěž. Nejdál jsem to dotáhl v Bystřici pod Hostýnem – to byla 1.B třída.
S míčem řekněme 66 let, to je mimořádné, jste ale starostou… a to už taky pěkně dlouho, ne?
Jenom prosím nechci, aby to znělo nějak nafoukaně. Fakt je ten, že jsem načal v pozici starosty naší vesnice 33. rok.
Tyhle dvě věci – sport a vedení samosprávy, se nějak ovlivňují a podporují?
Myslím, že ano, co myslím, vím! Sport vám dává sílu poprat se s každým problémem, tak se toho držím.
Dokázal byste se sportovně nebo pracovně charakterizovat?
Tak to bych s dovolením nechal jiným.
Koho se mám zeptat?
Třeba někoho z mých spoluhráčů z týmu Starostů, známe se hodně dobře.
Když dobře, tak dobře. Ptám se tedy starosty Březnice a spoluhráče z mužstva Starostů Josefa Hutěčky. Odpověď je jasná.
„Bob je unikát, držák, starostovský i fotbalový. Ono se to fakt prolíná na hřišti i v práci. Je houževnatý, zodpovědný, zkušený, ve výborné kondici, je příkladem pro nás mladší a jsem moc rád, že se věnuje stejně jako já i přípravě malých fotbalistů,“ říká s radostí o generaci mladší Hutěčka.
Takový Škarpich v mladším provedení. Rozhodčí, brankář, trenér a už páté období první muž Březnice.
