Kolik by jich, paní režisérko, asi tak mělo v optimálním případě být?
Dnes to vidím asi tak na 35 milionů korun, což je částka, obávám se, minimální.
Hm, to je na zdejší poměry hodně, přinejmenším dost. Jak to vypadá s podporou Státního fondu kinematografie?
Téměř nulově, což mne mrzí, ale nebere energii. Zklamala jsem se i v zahraničním producentovi, to bylo přímo ošálení. Ale kdo mne zná, tak ví, že se JJ jen tak nevzdává. A prostě hledáme, oslovujeme, zkoušíme.
Jak si dnes vybavujete Antonína Bajaju?
Svého přítele Toníka Bajaju mám v srdci a v mysli napořád, jednou jsem mu po domluvě slíbila, že jeho slavnou „Modrou Dřevnici“ zfilmuji, a tak za tím půjdu. Půjdu, co to jen půjde.
Vy jste si totiž dala úkol přetěžký, film má mít moře časových vrstev, jaké období vlastně zahrnuje?
Pořádně dlouhé, od konce 40. let minulého století vlastně až do Tondova onemocnění a odchodu do spisovatelského nebe. Což nastalo koncem roku 2022.
V Chmýří mají hrát hodně známé tváře, můžete přiblížit?
Ráda. V hlavní roli Filip Čapka. Mimo mnoha jiných Zuzana Mauréry, Petr Štěpánek, Zlata Adamovská, Ondřej Brzobohatý, Jitka Čvančarová a další a další, zapomenout nechci, nesmím a nemohu na zlínské herce.
Zkoušíte shánět peníze mezi potenciálními podporovateli, zlínskými podnikateli?
Zkouším, zatím úspěšná nejsem.
Tak to vzdáte?
Tak to mne málo znáte, jedu dál s kolegy, kterým na Toníkovi záleží. Tak jako na něm záleží mně. Dnes mne přišli k povídání podpořit třeba Zuzka Lapčíková, Jožka Holcman, Mirek Adámek a další, já si toho vážím, jejich podpora má svou cenu, třebaže mi asi ani oni film nezaplatí.
Ještě dovolte otázku a vysvětlení. Proč zrovna název Chmýří? Což je mimochodem moc hezké.
Je to taková metafora na pomíjivost našeho života. Tedy od nebytí po nebytí. Ale když dopadne chmýří na úrodnou zem, tak z toho něco moc pěkného a cenného bývá. No a to byl případ Antonína Bajaji.
