Máte už téměř padesátiletou zkušenost s tím, jak vnímají Pařížané a Francouzi vůbec Čechy, nuže…?
Samozřejmě nelze paušalizovat, každý člověk tam i tady je jiný, má menší nebo větší rozhled, ale myslím, že dost přes kulturu. Ponejvíce možná přes hudbu. Znají Dvořáka, Janáčka, Martinů. Kdo má rád sport, dobře ví, kdo je Pavel Nedvěd, to třeba můj syn. Pořád přetrvává známost jména prvního českého prezidenta Václava Havla.
A věděli by, kdo je prezidentem v České republice dnes?
Tak to si myslím, že tyhle současné reálie znají Francouzi už mnohem méně.
Vracíte se do svého Zlína, jak se vám nyní zamlouvá, jak jej vidíte?
Je trošku rozkopaný, ale to určitě nebude nadlouho, a je pořád moc pěkný.
Co se vám líbí nejvíce. Baťovské červené domky, mrakodrap, nová výstavba?
To vás asi trošku překvapím, jednoznačně stromy. Úžasná zlínská zeleň. To není žádný „výtvarný“ pohled, to je pohled člověka, kterému se tu líbí a má radost z pěkného prostředí.
A ty baťovské domky, ty se vám vkrádají na paletu, pokud vím…
Odjakživa, bydleli jsme ve čtvrtdomku na Prostřední ulici. Jen jeden pokoj, ale dětství, to se zapomenout nedá. Ty cihlové zlínské domky se mi celý život vkrádají do tvorby, jsou prostě tam, hodně inspirativní.
A to už jsme u vaší výstavy, začíná vernisáží v Městském divadle 3. června. Co bude vlastně z vaší ruky (a hlavy) k vidění?
Bude tu nějakých patnáct šestnáct většinou velkých formátů. Mottem výstavy, a tak se to i promítne ve foyer divadla, je: město, stromy a květy. Ale tenhle popis nemůže stačit, srdečně zvu k prohlédnutí, na vernisáži to přiblížím určitě nejlépe. Nejvíce mne inspiruje Zlín, jeho typické domy v takové zajímavé nadčasové symbióze s dětstvím.
Najdete ve své tvorbě spojitost Zlína, tedy dětství s vaším městem Chatenay – Malabry, kde žijete celou dospělost?
Představte si, že ten duch je docela podobný. Jde původně o dělnickou čtvrť třicátých let minulého století. I tam pracovali při výstavbě nejlepší architekti světového renomé, stejně jako tady ve Zlíně za Baťů.
Vernisáž je za dveřmi, kdo má trochu přehled, ví, že připravit sadu rozměrných obrazů z pláten, které jste přivezl z Francie, není vůbec lehké…
Opravdu není, proto jsem přijel maličko dřív, a velký dík kamarádovi Jardovi Polínkovi, se kterým jsme dávali dohromady rámy, závěsy a další věci. Takže Jardo, velké merci! Díky, kamaráde.
Více rozhovorů se zajímavými osobnostmi najdete na webu zlin.cz.
