Tlačenka, klobásy, prejt, ovar, škvarky, jelítka, jitrnice a leccos dalšího. Nabídka je velmi pestrá, Zlíňané sem chodí hodně rádi. Nikoho ale nenapadne, jak to ten pán může vydržet. Totiž stát dennodenně hodiny a hodiny v chladu, který panuje od listopadu do března.
Pan Matoušek ale moc dobře ví, jak na věci mrazivé. „Proč jsem zdánlivě mrazuvzdorný? To se musí člověk především dobře obout,“ má jasno.
Když se vám podaří podívat za pult, kde stojí na dřevěné paletě, uvidíte opravdu „festovní“ obutí.
„Tyhle boty jsou staré nějakých čtyřicet let, vyráběly se v tehdejším Svitu a já je měl dlouho jen tak uloženy v garáži. Když jsem se dal na prodej zabíjačkových dobrot, bylo mi jasné, že to chce hlavně teplo od nohou, tak mi přišly vhod. Tyto boty se vyvážely do tehdejšího Sovětského svazu, místem určení byla Sibiř, kde klesají teploty na pro nás nepředstavitelných mínus 50 stupňů,“ udivuje bývalý svitovský ekonom.
Pár černých bot je o dvě čísla větší, než je Milanova velikost.
„Jistě, přesně tak to je, aby se tam vešly dvoje teplé ponožky. Ale hlavní je to, jak jsou boty vyrobeny. Podešev je velmi pevná, zateplená. Vyrobená z tvrzeného polystyrénu, takzvaného styrenu. Podšívka je snad nejzajímavější, uvnitř boty je totiž pravý beran. A ne ledajaký, věřte nebo ne, kožešina se dovážela až z Austrálie. A ještě svršek, tak to je poctivá hovězí kůže,“ doplňuje informace o mrazuvzdorném obutí rovněž mrazuvzdorný pan Milan.
Tyto boty jsou zjevně nezničitelné a jejich majitel jakbysmet. Když mu totiž položíte otázku, jak dlouho mu boty vydrží, odpoví jasně a s úsměvem: „Já myslím, že to mám na doživotí!“
