Ještěže to tu zachraňuje dvojice pávů, kdoví, asi pár. Naprosto krotcí, přijdou k vám třeba na metr a jakoby zvěstovali: nebojte, bude to zase hodně lepší, musíte vydržet do jara, možná už jen dva měsíce.
Žádným pyšným dojmem rozhodně nepůsobí a mohou sledovat, že tu úplný poklid není. I teď se tu pracuje třeba na svozu poškozených dřevin.
Přes mírnou nostalgii zůstávají zámek i jeho zahrada absolutními chloubami Kroměříže a Kroměřížska jako takového.
Ono jde vůbec o region plný kontrastů. Novotou voní desetikilometrový úsek dálnice mezi Hulínem a Holešovem, snad se motoristé dočkají dokončení zbývajících sedmi kilometrů D49 do Fryštáku.
Ať tak nebo tak, na tenhle posun po dlouhých letech (stavět se původně začalo v roce 2008) by asi pávi z Podzámky mohli být pyšní.
Ale pak jsou tu věci, kdy by jim pera jistě pořádně schlípla. A to je pohled do spousty menších vesnic na Kroměřížsku. Rodí se málo dětí, jen dvě třetiny zemřelých podle údajů Českého statistického úřadu za devět měsíců uplynulého roku. Naráz je tu na Kroměřížsku o nějakých tři sta lidí méně.
Někde málo, někde prakticky vůbec nepomáhají krajské dotace pro udržitelnost života. Mizí obchody, hospůdky, kulturní stánky, pohled na ruiny staveb a silně stárnoucí populaci v řadě kdysi živých vesnic je nejen pro pávy skličující. A recept se najít vlastně nedá.
