Ve čtyřech pětičlenných skupinách se odehrály kvalifikační boje, pavouk pak rozhodil více i méně úspěšné do závěrečných bojů o prvenství i do soutěže útěchy. V ní se tentokrát ocitli i borci ověnčení z minulosti přemnoha úspěchy.
Nakonec se z celkového prvenství radovala dvojice táta a syn, oba Přemyslové a oba Horové. Mladší byl zřejmě nejlepším hráčem turnaje, ale otec ho doplňoval skutečně báječně.
„Byli jste nejlepší, moc blahopřeji,“ glosoval po skončení lítých bitev ředitel Janda, který sám válel také na kurtech zlínské Vršavy. A pak zbyl čas na pár slov s ambasadorkou.
Člověk by vás teď čekal třeba na US Open, jenže?
Jenže já se peru s nepříjemným zraněním zápěstí, na hru to bohužel momentálně není. Už delší čas mne zlobí výrůstek a musím se léčit.
Alespoň si zajedete do Zlína, jak se vám líbí areál a město?
Areál máte parádní, město znám méně, ale snad mi vyjde čas mrknout se i do centra, líbí se mi třeba váš mrakodrap.
Kdypak se vrátíte na dvorce?
Chtěla bych co nejdříve, snad ještě stihnu nějaký turnaj na asijské tour, když ne, musela bych ukončit sezónu a začít se připravovat na příští rok.
A ještě pohled na bojovníky na kurtech…
Viděla jsem moře zápasů, krásný turnaj a jako vždy při podobných akcích tryskají emoce, to je skvělé.
