Velký fanoušek zlínského hokeje chodí na zimák povzbuzovat, kdykoliv mu to čas dovolí, dlouhá desetiletí. Má doma unikátní hokejovou hůl, kterou lze považovat za absolutní relikvii.
„Dostal jsem ji coby klouček od táty podepsanou všemi tehdejšími hvězdami. Bylo to v roce 1980, právě jsme postoupili do extraligy a od té doby jsme nikdy nesestoupili. Pevně věřím, že se to nestane ani letos, hůl prostě nelámu,“ ukazuje Dalibor osvědčenou „forwardku“, na níž už čas téměř smazal jména jako Vodák, Leška, Čech, Karolák, Peterka, Stavjaňa, Michalovský, Pelc, Podešva, Albrecht, Eduard Novák a mnoho dalších.
„Klukům samozřejmě pořád věřím, měli na Jágrovo Kladno ztrátu třináct bodů, mají osm, situace se zlepšuje, prostě jsem optimista,“ vypráví věrný fanda po parádní výhře nad lídrem z Třince. A nutno říci, že stejný názor měl i před utkáním.
Na své úžasné hokejce by ještě dohledal také podpis Zdeňka Venery, tedy muže, který za Zlín úspěšně hrál, působil tu v roli trenéra i generálního manažera. Zkušený odborník, který je momentálně na trenérském odpočinku, rovněž nechybí na jediném zápase.
„Nebudu po dvou výhrách malovat všechno v růžových barvách, ale jasně cítím zlepšení. Ztraceno není vůbec nic. Pozoruji lepší organizaci hry, v zadních řadách se tým zbavuje triviálních chyb, důležitý je samozřejmě vždy výborný výkon brankáře. Hra už má lepší koncepci, nejde o bezhlavé vyhazování puků, lepší je zakládání útoků. Teď jde o to, udržet tento trend a do každičkého utkání dát naprosto vše, co v hráčích je,“ dodává znalec.
Dvě výhry nalily optimismu i do řad fanoušků. „Já oceňuji u kluků absolutní bojovnost, musí hrát obětavě, jeden za druhého, je to týmová záležitost, kdo by chtěl být podepsaný pod tím, že bychom po dlouhatánských letech ztratili naše zlínské rodinné extraligové stříbro,“ říká například Ladislav Chroustal.
