Pěkně se to tu hemží, je tu hlučno, veselo a živo, promiňte, vás to nezmáhá?
Kdepak to, ruch, šum, pohyb, to je moje. Tohle by mi moc chybělo. Děcka jsou plná elánu, občas je tedy musím krotit, ale je to tak akorát.
Vy jste bez nadsázky učitelskou legendou. Budu věkově poněkud netaktní, ale v devětaosmdesáti je to obdivuhodné.
No to asi ano, ale jednak se na ten věk necítím, jednak si myslím, že mám dětem pořád co dávat, ale je fakt, že už to není jako dřív.
Co myslíte?
Mám své meze, když mi bylo 74, což je patnáct let zpátky, tak sem přišel školní inspektor a tak trochu z donucení mne kolegové vyzvali, ať mu něco předvedu. To bylo překvápko, nachystali hrazdu a já jsem na ní zacvičila sestavu včetně čtyř výmyků.
To, že učíte tělocvik, je neskutečné. Ale ten váš repertoár kantorských disciplín, tedy předmětů, je asi o hodně pestřejší…
Samozřejmě, ale nechci, aby to vyznělo nějak zvláštně. Prostě když je třeba, zaskočím vlastně v kterémkoliv předmětu. Od vaření po dějepis, od fyziky po zeměpis. A vždycky ráda. A stejně tak si vážím svých kolegů.
Jak jste oslavila Den učitelů, tedy kromě klasického pracovního nasazení?
Přivítali jsme starostu Pavla Gálíka, přinesl nějaké dobroty, jsem moc ráda, že na své učitele nezapomněl.
Paní Sylvo, s přáním všeho dobrého nejen ke Dni učitelů se ptám, když tak vidíte tyhle caparty, vzpomenete třeba na jejich rodiče, taky vám museli projít rukama?
No to si pište. Ale samozřejmě nejen rodiče, já už učila i prababičky těchto dětí.
Což je neuvěřitelné…
Proč, prostě tak jde kantorský život.
