Samotný projekt podporuje například novými křesly v aplikační, rozuměj léčebné, místnosti onkologické pacienty. „To vyšlo na více než půl milionu,“ připomíná unisono s paní primářkou Markétou Pospíškovou jeden z duchovních otců Pomáháme onkologii Marek Šikula.
„Víte, pořád, i když naštěstí stále méně, platí, že je onkologické onemocnění vlastně tabu. I proto nám dělá radost, že můžeme pomáhat. Oslovujeme firmy, jednotlivce, pořádáme i country festival, prodáváme naše náramky přátelství, dražili jsme třeba obrazy cestovatele Richarda Jaroňka, snažíme se být prospěšní,“ vypráví Šikula.
V jednom z nových křesel už ve velice slušném komfortu prodělává léčbu nádorového onemocnění devětašedesátiletý Karel ze Zlína. „Jasně, bojuju, držím se, věřím zdravotníkům, jinak bych tu nebyl,“ povídá statný muž, který pracoval dlouhá léta ve slévárně.
Prostředí zná úplně nejlépe zdejší primářka Markéta Pospíšková. „Pracuji tu přes dvacet let, moc vítám iniciativu dobrých lidí, zlepšuje komfort pro pacienty, to prostředí je u nás hodně důležité pro komplexní léčbu,“ říká paní primářka.
Právě její obor se nesmírně rychle rozvíjí. „Ve všech směrech, léky jsou daleko účinnější, pacienti mají ve srovnání s dobou třeba před pár desítkami let daleko větší šanci na přežití a prodloužení života. Co mne těší nejvíce, je fakt, že umíme nejen léčit, ale taky plně uzdravovat, to mi dělá vyloženě radost,“ dodává usměvavá dáma k plné radosti tří tisícovek jejích pacientů i těch, kteří jim už pět let úžasně pomáhají.
