Viděly totiž Ježíšku. Věru tak, přepracovaný nosič dětských radostí má u pokladny sympatickou pomocnici, usměvavou, vánočně nazdobenou a skvěle naladěnou paní, která se jinak mimo sváteční čas jmenuje Jana. Jana Julinová, když to chcete vědět úplně přesně.
Děti se předhánějí v tom, co by chtěly pod stromeček. Zde autentický přehled jejich přání.
„Dres do gymnastiky, zpívací sovičku, pamlsky pro morče, plyšovou lišku, koupacího pejska, housle, legodům, živého pejska, dres do tanečků, dres Ronalda, dron.“
Přání je prostě přepestré spektrum. Když to tak slyší Ježíška, nabízí taky zajímavý sortiment, ovšem spíše pro tatínky, maminky, babičky či dědečky.
„Já rozdávám úsměvy a štěstí. Všem bych ráda přinesla zdraví, pohodu a aby měli jeden druhého rádi,“ říká krásně rozesmátá Ježíška s tím, že se při pohledu na ni usmáli i ti, kteří přicházeli k bazénům, nebo do páry či sauny ustaraní a zakabonění.
Takže zatímco Ježíška viděl z celé třídy jen opravdu málokdo: „Já jsem ho jenom slyšel. Já jsem viděla jeho stín. Má bílé fousy a bílé vlasy. Viděl ho můj strejda a vypadá podle něj jako červený obláček,“ Ježíšky si mohl všimnout každý.
Má úsměv od ucha k uchu a je veselá, to je v dnešní době moc dobře.
