Dušičky na více dílů. I na hřbitovech se mění věci léta zavedené

Milan Macura. Foto: zlin.cz
ZLÍN - Jasně největší pohřebiště ve Zlínském kraji. Místo, které nepostrádá punc originality. Zlínský Lesní hřbitov. Ve Zlíně už od počátku třicátých let minulého století. To je už hodně krajíců z nekonečného bochníku času. Ředitel Pohřebnictví Zlín Milan Macura tu má už třicetiletou zkušenost. Práce je nejen tady vždycky dost, v dušičkovém období ale zřejmě nejvíce.

Víte, co je poslední dobou trendy tedy ve vašem oboru?

Tuším, kam míříte, ale nechám se překvapit.

Zdá se mi, že Dušičky, tedy setkání a rozjímání nás živých s našimi předky a blízkými, jsou čím dál více roztaženy mimo kdysi jeden tradiční víkend.

To se vám samozřejmě nezdá, to tak je. I dnes (v úterý) je tu plno lidí. Přitom sem ve velkém chodili už od pátku, celý prodloužený víkend, který patřil státnímu svátku.

Dá se odhadnout, kolik lidí už na hroby a vsypové či rozptylové loučky nebo ke kolumbáriím zamířilo?

Rozhodně to nejde přesně spočítat, nemáme turnikety, mohu-li ale odhadnout, pak podle mne to zatím byla o něco více než třetina těch, kteří každoročně dorazí.

A teď k vývoji, mění se něco tak tradičního, jako jsou Dušičky?

Tak ty změny jsou v toku času opravdu až neuvěřitelné. Vraťme se o dvacet pětadvacet let zpět. Myslím, že tehdy chodívalo přinejmenším třikrát více lidí.

Jednoduchá otázka, proč?

Nedokážu přesně popsat, fakt těžké, jde o docela záhadný a neprozkoumaný sociologický jev. Možná se mění něco, čemu říkáme úcta k našim předkům. Může to ale být i vliv složité ekonomické situace některých lidí.

Když mluvíte o předcích. Ve vašem oboru léta působil i váš pan otec…

Táta, který nás nedávno v devadesáti letech opustil, tu pracoval už od roku 1978, to je rok, kdy tu otevírali krematorium. Skončil před dvaceti lety v roce 2004. Já jsem tu začínal před třiceti lety, měl jsem menší pauzu, od roku 1996 jsem tu ale stále.

Jaký je vlastně poměr úmrtí, která se konají s obřadem a bez něj?

Někdo se může mylně domnívat, že každý zemřelý až na maličké výjimky má v obřadní síni či v kostele veřejný pohřeb. Kdepak, rozloučení tohoto druhu je řekněme z deseti šest, další lidé odcházejí bez veřejného obřadu.

Kdysi dávno dominovaly pohřby „do země“. Pak po kremaci popel do urny a na hrob. Dnes?

Nejčastější uložení zesnulých je dnes do kolumbárií. Jen tady v areálu Lesního hřbitova už máme od loňska tři kolumbária. A zájem je čím dál větší. Už máme projekt na čtvrté. Peníze z města jsou přislíbeny, mělo by se nacházet ve směru k filmovým ateliérům.