Filipe, vítejte na Barumce, tipuji, že jde o vaši premiéru na téhle slavné soutěži, anebo snad ne?
Máte pravdu, je to moje první účast, v minulosti jsem si už vyzkoušel také Rallye Bohemia. Já nejsem zrovna častý účastník, je to můj velký koníček, jedu teprve šestou větší soutěž.
Vedle mazáků to vypadá přímo nicotně…
To tak také je. Ale asi nikdo z nich nežije jako já v Americe, kde se dál věnuji hokeji v Tampě, hraje tam i můj mladší syn za juniorku. Domů se dostaneme jen vždy na dva měsíce v létě a když se jede nějaká hezká soutěž, tak se jde na věc. Mimo rallye mám moc rád i závody do vrchu.
Takže se Kopecký a spol. nemusejí bát, že byste je sesadil ze stupňů vítězů?
No to určitě ne (úsměv). Ale chceme si to se spolujezdcem Honzou Jurčíkem krásně užít a dojet do cíle. To je náš cíl, být v dobré kondici v nedělním cíli.
Kde je více adrenalinu? Na ledě nebo v kokpitu jezdce?
Jsem si jist, že za volantem závodního speciálu. Vyžaduje to absolutní soustředění, na ledě si přeci jen vydechnete, respektive u ledu na střídačce. Ale tady se jede nadoraz. I v hlavě.
Vybavujete si vzpomínky na slavné hokejové chvíle?
Občas ano, asi nejemotivnější byla zlatá medaile z Německa v roce 2001. On to byl ten slavný zlatý hattrick. Měl jsem to štěstí být na ledě, když David Moravec rozhodl v prodloužení finále proti Finům.
