Vážená paní ředitelko, jak vás při výběru práce a, dá se říci životního poslání, ovlivnil právě váš pan otec?
Vyrůstala jsem pod jeho vlivem, on byl, je a bude učitel, manažer a organizátor přímo bytostně. Přesto jsem ale původně vystudovala obchodní akademii. Mohla jsem být účetní. Jenže mne to nějak pořád táhlo k dětem. Táta mne nápadně-nenápadně nasměroval ke studiu speciální pedagogiky na UP v Olomouci. A mně se splnil sen.
Přesto jste ale pracovala i mimo školství…
Což je fakt, bylo to v soukromé ekonomické sféře, ale po šesti letech jsem prostě zjistila, že je mé místo u dětí. Že právě tahle práce mne naplňuje.
Napřed vychovatelka, pak od roku 2003 po vyhraném konkurzu ředitelka dětského domova. A to je manažerská práce, ale určitě nezbavená pocitů a hlavně citů. Je to tak?
Přesně, všechny děti jsem si chtěla vzít domů, všech mi bylo líto. Pak jsem spolu s kolegy pochopila něco jiného, důležitějšího a taky reálného. Když to velmi zjednoduším, jde o to naučit se děti o sebe postarat, pomoci je včlenit do plnohodnotného života. Je pro mne štěstím, když vidím, že se vyučí, vystudují, zařadí do plnohodnotného života. Mají své bydlení, svoji rodinu.
Zažíváte pocity zadostiučinění v tomto směru?
Zažívám a užívám si je. Je jednoduše nádherné, když slyším slova o tom, že je pro dnes dospělé štěstím, že byli v našem dětském domově a že jsou spokojeni. Že by to bez nás nedokázali. To je obrovsky motivující do další práce.
Máte nějaké pracovní krédo?
Možná ne nějaké vyjádřitelné pár slovy, ale vždycky chci naučit děti dovednostem, postojům a schopnostem, aby se vyvarovaly chyb, které udělali jejich rodiče.
Jen pro zajímavost, kde se uplatňují vaši časem vždycky už bývalí svěřenci?
Ve všech oborech, to je jasné. Jen namátkou. Máme třeba zdravotní sestru v nemocnici v Brně, kadeřníka ve Španělsku, studenta choreografie na HAMU v Praze. Což mne těší, stejně jako to, že se mi pro dorůstající děti daří v osmnácti nasměrovat je k získání řidičského průkazu, a stejně tak mám radost z toho, že je skutečně minimum výjimek těch našich svěřenců, kteří nezískali přinejmenším výuční list.
Vaše zařízení prošlo rekonstrukcí, je jako ze škatulky, plné moderních didaktických pomůcek, máte startovací byt, zajímavé neotřelé pedagogické postupy. Vyznamenání si určitě zasloužíte. Co na to váš shora zmíněný otec?
Snad je spokojený a snad stejně tak i naše děti. To je a bude moje priorita.
