Petro, kde se Eva vzala? Ptám se na správné adrese, jste autorkou námětu, představení produkujete, ztvárňujete titulní roli…
Vzniklo to asi zákonitě. Já jsem Evu Pilarovou obdivovala už odmala. Od dětství i pak později jsem v jejím zpěvu cítila jiný, svobodnější směr, a to mi bylo blízké. Mnohem později jsme s mým manželem Radovanem Králem zpívali v Holešově na její vernisáži fotografií, to byl důležitý moment.
Tím asi bylo osobní setkání s paní Evou, dedukuji správně?
Určitě. Dlouho jsme si pak povídali a podle toho, jak nás slyšela zpívat, nám tehdy dokonce předpověděla svatbu. Zhruba za dva roky se tak stalo. Od okamžiku onoho setkání, což je už patnáct let, jsem s sebou zlehka nesla myšlenku, jak úžasné by bylo ztvárnit tuto jedinečnou osobnost. Dámu, ikonu, ale taky milou ženu s normálním chováním a stejně tak osobitým smyslem pro humor.
Chtěla jste jí nabídnout tento projekt ještě za jejího života? Až ta myšlenka dostávala zřetelnější obrysy a usadil ji čas?
Ano, představa to byla krásná, ale já si, přiznám se, tak brzy netroufla a za jejího života k tomu nedošlo. Paní Eva pak odešla v době, kdy začínal covid v té nejdrsnější formě v březnu 2020 a důstojné veřejné rozloučení nebylo možné. Bylo mi to líto. I to mě vedlo svůj sen a poctu této legendě zrealizovat. Dnes je hra už téměř rok na světě a vede se jí k mé radosti moc dobře.
Kolikrát jste „Pilarku“ za jedenáct měsíců zvládli inscenovat?
Měli jsme už třicátou pátou reprízu. To je, myslím, pěkné číslo, vždy je vyprodáno. Jezdíme i mimo Zlín, byli jsme v mnoha divadlech, třeba v Hradci Králové, v Trutnově. Pojedeme ještě do mnoha měst včetně Brna. Evu jsme hráli i v Divadle U Hasičů v Praze a vřelé přijetí a reakce diváků byly nádherné. Teď už vím, že jsme tam nebyli naposledy.
Takže pražský comeback? O takových průnicích do hlavního města slyším moc rád…
Já asi ještě raději. Dostali jsme pozvání od pana Jiřího Suchého a budeme hrát Evu 31. května v Divadle Semafor i s výhledem možného opakování. Jak známo, Eva Pilarová právě tam začínala svoji hvězdnou kariéru. Tak on je to svým způsobem opravdu takový comeback.
V představení jste samozřejmě Evou vy, ale po vašem boku, jak je ve Zlíně častým a chvalným zvykem, pan choť Radovan Král. Taky si pěkně zahraje?
Moc pěkně, má těch rolí spoustu. Mimo jiné třeba Karla Gotta, Waldemara Matušku, Louise Armstronga, ale taky manžele paní Evy, především toho osudového Jana Kolomazníka. A když je řeč o spolutvůrcích, jsem ráda, že mou nabídku ke spolupráci přijali i nadaný mladý režisér Jakub Hekl a skvělý muzikant Adam Caha.
Petro, Eva Pilarová nezpívala takříkajíc lehké písničky, jak složité bylo vybrat písně a kolik jich v představení je?
Ano, výzva to byla nelehká. To byl jeden z důvodů, proč jsem dlouho měla obavy do toho projektu jít. Písniček je třináct, samozřejmě slavné hity, ale i méně známé, které zapadají do životního příběhu Evy Pilarové. Ten ale nebyl vždycky jenom optimistický. Její osobitý humor zde střídají životní zvraty, bolesti či selhání. Vybírala jsem písně, které mi byly blízké, které mají sílu danou chvíli podtrhnout, prolnout nebo odlehčit. Můžu ale říct, že si tohle představení vždy s pokorou opravdu užívám. Je pro mě náročné, ale nabíjí nás energií a cítíme, že diváky také.
Vy jste si tímto počinem vyzkoušela i jinou formu práce. Lidé na vás chodí moc rádi léta, v čem účinkujete v těchto divadelních časech na mateřské scéně?
Diváci mne aktuálně mohou vidět v roli Florence v komedii Hra, která se zvrtla nebo jako Kit v muzikálu Pretty Woman. Blíží se derniéra Babičky, kde ztvárňuji paní kněžnu. Více rolí mám v Dnes večer nevařím ve studiu Z a v Dílně hraji postavu Jitky v komedii zlínského rodáka Matěje Randára s názvem Ženy pod tónem.
Ještě zpět k Evě. Při oprávněné představě, jak musela být realizace po všech stránkách náročná, se ptám, zda-li vám přeci jen hlavou neběží touha ponořit se zase někdy v budoucnu autorsky do někoho jako do Evy Pilarové?
Tahle práce mne teď hodně naplňuje a realizace mi dala zabrat. Samozřejmě chci své síly dále věnovat našemu divadlu a svůj volný čas hlavně rodině, mému muži a našim synům. V hlavě už ale nápady mám. Láká mě i nadále autorské hudební divadlo, které nese určité téma.
Takže budoucnost v očekávání, současnost na stole…
(úsměv) Aha, tak to vám neuniklo. Ale je to příjemné, mám na stole vzácnou zásilku z Prahy, která mi teď přišla. Jde o certifikát širší nominace na Cenu Thálie 2025 právě za roli Evy. Přiznám se, že jsem byla z té zprávy tehdy mile překvapená. Stejně tak, jako když se v Dílně na představení najednou objevila řada osobností jako třeba tajemník Karla Gotta Jan Adam, muzikant Felix Slováček, písničkář Jiří Dědeček nebo několikrát manžel Evy Pilarové Jan Kolomazník. Ten mi dokonce přivezl a daroval dvoje Eviny originální šaty z dílny Osmanyho Laffity. Zpívám v nich závěr představení a je to pro mne velká pocta.
Zajímá vás kulturní dění v našem regionu? Více zpráv najdete na webu zlin.cz.
