Paní Marie, jakpak se vám to stalo, že jste srdíčkem tolik spřízněni s Baníkem?
No, ono je to zajímavé, my jsme fotbalová rodina, kdysi před čtvrtstoletím začal fandit ostravskému klubu náš prostřední syn a dokonale to na nás přenesl.
Jste stylově oblečeni, manžel má na mikině napsáno Jižní Morava, FC Baník Ostrava, to je úsměvné.
Tak ono to jen naznačuje, že Baník má fandy po celé Moravě, ale nemyslete, my jsme rádi i za každý úspěch Slovácka a Zlína. Ale v srdci je Baník.
Mimochodem, po té remíze musíte být ve Zlíně spokojeni, anebo ne?
To víte, že ano, Baník vyrovnal velmi šťastně, Zlín hraje hodně dobře, nu, dnes se paní Štěstěna obrátila tváří k nám.
Dnes jste to od vás z Ostrožské Lhoty neměli daleko, jezdíte i do Ostravy?
Samozřejmě, máme permanentky, manžel jezdí vždy, někdy synové, někdy jako dnes já. Ale my nejezdíme jenom do Vítkovic, taky na výjezdy, to je vždycky zážitek.
Fandové Baníku měli jeden čas přímo odstrašující pověst. Dnes úžasně fandí, ale jak se říká, zůstávají lidmi. Co vy na to?
Já na to, že to tak má být, fotbal je zábava. Ne ničení majetku. Od příchodu pana Václava Brabce coby majitele se to zlepšilo k lepšímu úplně o sto osmdesát stupňů. To nás jako fandy a normální lidi z vesnice moc těší.
Mě taky, to je fajn. Co je to vlastně to „fandovství“?
To je zajímavá otázka. Někdy si to také říkáme, kolik času i peněz tomu věnujeme. Já bych řekla, že fandové a celá ta komunita, to je taková velká rodina. A dobrá rodina je to, co bychom každý chtěli. Máme kolem klubu spoustu přátel, se kterými se navštěvujeme.
Máte krásné stylové baníkovské oblečení…
Jasně, to je náš baníkovský „kroj“. Ale nejen to, mrkněte se mi nad kotník, tady mám na kůži znak našeho milovaného Baníku také.
I ve Zlíně dokázali fandové ostravského klubu, jak jsou neúnavní v povzbuzování, že?
Určitě a vidíte, nakonec se k nám to štěstí přiklonilo. I když si myslím, že teď bude nějaký čas trvat, než se zase podíváme do horních pater tabulky.
Jak probíhal zápas Zlína s Baníkem? Dozvíte se zde.
