Potud tedy všecičko, jak bývávalo, bývá, má být a jistě bude. A ve městě Zlínského kraje, odkud ovšem stačí pár desítek kroků a jste u sousedů v kraji Jihomoravském, to všechno do soboty v poklidu a se shovívavým úsměvem sobě vlastním sledoval jeden všem hodně povědomý pán. Zdeněk Galuška v mírně nadživotní velikosti. Má tam teď svoji lavičku, jeho stvořitelem, tedy jeho postavy, z bronzu je Miloš Karásek.
Galuška, který se dožil 85 let, se proslavil především svými soubornými soudničkami psanými v lidovém nářečí. Už se to ani moc neví, jeho první souborné dílo Slovácko sa súdí vyšlo v roce 1947, další pak až o čtvrt století později v roce 1972. Kdosi známý před lety poznamenal: tak jak mají Češi svého Švejka Jaroslava Haška, tak máme my Moraváci strýčka Pagáča z pera Zdeňka Galušky.
Nesmrtelnost staronovému obyvateli Uherského Ostrohu ovšem přinesly často reprízované dvě řady jeho „Slovácek“. Přesněji řečeno Slovácko sa nesúdí, tak, jak jej velmi osobitě zpracovalo brněnské studio tehdejší Československé televize pod režijním vedením Petra Tučka. V hlavní roli velmi čilého a všemi mastmi mazaného stařečka Pagáča v nezapomenutelné titulní roli s Jozefem Kronerem.
První řada je z roku 1975, druhá vznikla o devět let později. V té první je také epizoda s názvem Hody.
A teď v roce 2024 zase. Tahle je velmi reálná a berme ji jako osobitý a zdařilý dík města a jeho lidí právě Zdeňu Galuškovi. On vlastně na Slovácku žije pořád, byť od jeho narození už uplynulo 111 let.
