„No, že by to byla doba ideální, tak to ani náhodou, vrcholově hraji hokej víc než dvacet let, něco podobného, co se letos děje už podruhé, samozřejmě nepamatuji,“ vypráví kapitán zlínského týmu Tomáš Žižka. Ten řádně doléčil stav po operaci, ovšem z prodlevy žádnou radost nemá.
„Jsme doma komplet, syn stejného jména hraje za dorost, na kluziště se také nedostane, tak se po dopolední porci online učení chystáme alespoň na kolo, je krásně, tak to vylepší náladu,“ hledá pozitiva v nelehké době zlínský velezkušený obránce s tím, že by na led moc rád, kdy to bude, ale zatím vůbec netuší.
Zástupce střední zlínské generace Zdeněk Okál má doma dva malé kluky. Sedmiletého a čtyřletého, kdoví, snad někdy pokračovatele zlínské hokejové široké rodiny Okálů.
„Zkouším doma nejrůznější cvičení, speciální i běžná, samozřejmě to vlastní přípravu nahradit nemůže. Jinak se snažím makat na zahradě, tohle je jedna z cest, jak držet fyzičku a taky dobrou náladu,“ dává návod na překonání prazvláštní situace důrazný útočník.
Určitou výhodu v těžké době má brankář Daniel Huf, zástupce nejmladší generace zlínských plejerů.
„Máme v rodinném domě docela slušně vybavenou hernu a posilovnu. Činky, odporové gumy, tenisáky, pingpongový stůl, je toho víc,“ dává nahlédnout do soukromí mladý brankář.
„Zrovna stolní tenis je na brankářský postřeh jak dělaný,“ říká Dan s tím, že nad otcem většinou vyhrává, i když je táta hodně dobrý hráč.
Zlínští hokejisté rozhodně nepodléhají skepsi, chystají se i na darování krevní plazmy, jasně ale tvrdí společně: chtělo by to led, přípravu a co nejdříve soutěžní zápasy.
