„Před dvěma týdny to bylo úžasné, teď už to chce hodně hledat. Najdete stoprocentně moře růžovek, těch tedy je… ale praváci si s námi momentálně hrají tak trochu na schovávanou. Když vyrazím do okolí Provodova, jsem si jist, že ve velmi členitém terénu hodně potrénuji fyzičku, to rozhodně není k zahození, ale úlovky jsou vykoupeny nějakým tím škrábancem a svalovou únavou,“ ukazuje parádní úlovky Karel Srnec.
Podle něj momentálně nastal útlum, deštivé počasí a chladnější teploty ale dávají naději, že se hřiby ještě ve velkém ukázat musejí. Z listnatých lesů by se pomalu měly přesouvat i do jehličnatých porostů.
Bohatý je ovšem také výskyt smrtelně jedovaté muchomůrky zelené. „Bacha na věc, méně zkušení si ji mohou snadno zaměnit se žampionem nebo třeba zelenou holubinkou, sbírejte jen to, co bezpečně znáte,“ zdvihá pan Karel varovně prst.
Zdravotníci v kraji zatím fatální případy neřešili, ale opatrnost je třeba podle mluvčí krajské nemocnice ve Zlíně Renaty Večerkové namístě.
Znalci si tedy poradí, před pár dny si ale na své přišli i ti, kteří tolik zběhlí nejsou. „My jsme se sestrou nasbírali plný koš bedel, táta je umí připravit jako řízky, ještě mám mastnou pusu,“ komentoval věci houbařské za pár dní třeťák František.
Stejně jako on bydlí v Provodově i paní Naděžda. Ta a priori odmítá, že by patřila do velké houbařské rodiny. „Ne ne, já jsem turistka takříkajíc prostá, ale oči mi slouží. Přehlédnout více než kilový gigahřib rostoucí navíc v sousedství lesa na louce jsem ale nemohla, to tedy ne,“ vyprávěla výborná kuchařka.
Karel Srnec ji doplňuje s prognózou dalších lesních radostí. „Vypadá to, že po loňské nulové sezóně si nás chce příroda usmířit. Čekají nás ještě pěkné úlovky, já chodím sbírat pravé hřiby až do listopadu. Měli bychom se ale chovat tak, jak si sama příroda přeje. Rozhodně mi vadí nájezdy čtyřkolek, motocyklů a moc mi nevoní ani těžba dřeva ve velkém. S otcem jsme před lety nacházeli houby na mnoha jiných místech, těžké mechanismy bohužel dovedou zařídit, že nám často mizí přímo před očima.“
