Vox populi, vox dei. Aneb hlas lidu (houbařského), hlas boží, to platí i mezi spadaným listím krásného podzimu od Beskyd po Chřiby.
Parádní úlovek krásných praváků poslala do redakce například zlínská houbařská slečna Monika Urbancová.
„Rodinnou vycházku jsme zakončili nedaleko krajského města nálezy krásných praváků, moc to potěšilo,“ ukazuje hezké a zdravé hřiby Monika.
Pakliže je v lesích něco k mání i v pokročilém dušičkovém čase, pak to jsou václavky. V množství nebývalém a čase zpožděném.
„Kolem svátku Václava nebyly k vidění, vyskočily až dva tři týdny později a tak mám zajímavé dilema. Protože mi přátelé léta letoucí říkají Karel, tak vlastně sbírám a nakládám „karlovky“, ty se vyrojily opravdu blíže svátku Karlů, tedy 4. listopadu, než Václavů, což je, jak známo, 28. září,“ směje se osvědčený houbař Václav „Karel“ Kellner, který má své houbařské državy ve Chřibech, konkrétně kolem Koryčan.
Tu a tam se dá ještě najít pravý hřib, ovšem skutečně v řádu jednotek.
„To se teď občas povede a já věřím, že budu úspěšný i v listopadu, ale druhé pravákové žně už opravdu nečekejme,“ smiřuje se s realitou Karel Srnec z Napajedel.
Jeho slova pak potvrzuje i další znalkyně Alena Filípková ze Salaše nedaleko Velehradu.
„Ptáte -li se, zda houbařské hry končí, pak říkám: ano, game over, ale ojedinělé nálezy nám udělají o to větší radost a moc se na ně těším,“ uzavírá sezónu paní Alena.
