Miloši, moc se to neví, ale vy máte kořeny právě v našem městě, můžete přiblížit souvislosti?
Určitě a moc rád, rod Mečířů sem patří, rodina mého táty bydlela ve Smetanově ulici a otec jako vášnivý tenista hrával na dvorcích U elektrárny. A když jsme se sem s bráchou vraceli k tátovým rodičům na prázdniny, tak jsme pilovali tenisový um právě tam. Mimo jiné i s kamarádem Tomášem Burdou.
Takže Zlín může i za vaše zlato z olympiády v Soulu?
(smích) Samozřejmě, určitě máte vy Zlíňané podíl na tomhle úspěchu.
Byl jste znám jako Velká kočka. Kde jste k té přezdívce přišel?
Tuším, že to byl Vittorio Selmi, manažer z ATP. Prý jsem působil klidným dojmem, ale jen do chvíle, než jsem se na kurtu rozzlobil. Já si spíš myslel, že to bylo proto, že jsem byl známý jako spáč (smích).
Vy jste Matsu Wilanderovi pokazil jeho čistý Grand slam v roce 1988, tedy výhru ve všech čtyřech největších turnajích…
On mi toho pokazil také hodně… ale vážně, proti tehdy nejlepším světovým borcům, Švédům, se mi fakt dařilo. Mats je dodnes velikou personou světového tenisu. Je to báječný chlapík, vždycky se rádi vidíme.
Dnes naskočil do Síně slávy zlínského tenisu Jiří Novák. Zahráli jste si spolu?
Jirka je o jedenáct let mladší, já musel kvůli bolavým zádům docela brzo končit kariéru, ale máme za sebou řadu exhibičních vystoupení, báječný kamarád. Myslím, že jedno z těch zdařilých bylo právě tady při otevírání nové tenisové haly.
Vypadáte skvěle a v dokonalé formě, práce asi dost…
Díky, opravdu se nenudím, vloni mne zvolili prezidentem Slovenského tenisového svazu. A už dvě desetiletí jsem předsedou Tenisového klubu Slovan Bratislava. Z tohoto postu zlínskému klubu moc rád blahopřeji ke stovce, my jsme ji letos slavili také.
Kdepak je vaše zlatá olympijská medaile?
Uchovávám ji jako cennou relikvii, občas si ji vezmu s sebou, třeba když mířím na setkání s dětmi nebo studenty do škol.
Co popřát zlínskému tenisu do další stovky?
Jen to nelepší, skvělé hráče, trenéry, dobré zabezpečení a moře úspěchů!
