Když si to představíme dnes, titul je hodně daleko, máte přitom stejného hlavního partnera…
Jistě, ale díky tehdejšímu vedení byla podpora výrazně silnější, mohli jsme si dovolit platit i hráče, kteří byli bez nadsázky světovou extratřídou.
Například?
My jsme paradoxně měli poměrně úzký kádr, ale třeba takoví Zdeněk Kaláb, anebo Peter Goga či Josef Smolka měli za sebou po třicítce mimořádně kvalitní reprezentační kariéru. Na tyhle kluky včetně několika dalších i například tehdy mladého Přemka Obdržálka či Marka Novotného, anebo Sedláčka s Posikirou byl veliký spoleh.
Ale vy jste měli po čertech namále už v semifinále, vzpomínáte?
Aby ne, Ústí s trenérem Pommerem bylo hodně kvalitní, ale to my taky. Vyhráli jsme z jejich mečbolu v tiebreaku pátého zápasu.
A pak finále. České Budějovice se už už viděly mistrem. Co vy?
My jsme se jím neviděli, ale pak jsme se jím stali. Právě ve dvou utkáních na jihu Čech jsme využili zkušeností našeho kádru v koncovkách, vyhráli jsme u nich dvakrát 3:2. Znejistěli, ale ani náhodou nerezignovali.
To tedy vůbec, ve Zlíně se hrál zápas, který tu už nikdy nebyl…
Hala byla natřískaná lidmi, ve skóre houpačka, báječná, nezapomenutelná atmosféra, přetahovaná i ve zkráceném posledním setu. A pak konec, zlato bylo doma, velká euforie.
A také obrovská růže ve vašich rukou, kde se vzala na legendární fotce?
Dala mi ji manželka, ještě se omlouvala, půl dne prý sháněla modrou, v barvách Fatry, což se nepovedlo. Ale to bylo tak jediné, co se toho dne nepovedlo (úsměv).
Růže asi nebyla jediným blahopřáním, vybavíte si třeba nějaké kuriózní?
Jistě, ale byla jich v různých rovinách spousta. Potěšilo nás třeba přijetí u tehdejšího primátora Zdeňka Dostála na zlínské radnici. A pak to, nač možná narážíte. Přišlo nám vtipné veršované přání k titulu od kolegů z Ústí nad Labem, které jsme těsně přetlačili v semifinále. Podepsán byl hlavní trenér, legendární Zdeněk Pommer zvaný Pompe, který psal to, že když už měli někomu přát titul, tak jsme to byli právě my.
