Vedení města Otrokovice chce občanům připomínat tuto mimořádně významnou osobnost, která stála u rozkvětu města a zároveň vytvořit důstojné pietní místo pro uctění jeho památky. Vzniklo tak umělecké dílo, socha, zasazená do parku před Společenský dům. O velikosti a významu Jana Antonína Bati, nejen pro Otrokovice, vypráví i kronikář města Otrokovice Petr Klokočka: „Po tragické smrti Tomáše v roce 1932 se Jan Antonín na základě poslední vůle svého bratra stal jediným vlastníkem a šéfem Baťových závodů. Pod jeho vedením dosáhla společnost v období před 2. světovou válkou nebývalého rozkvětu.“
O tom nejlépe svědčí následující statistika: než Jan Antonín společnost převzal, tvořilo ji (rok 1931) 24 podniků a 1645 obchodů ve 26 zemích světa, v nichž bylo zaměstnáno celkem 16580 pracovníků, z tohoto počtu 16020 v Československu a 560 v zahraničí. V roce 1942 to však již bylo 120 podniků a 5810 prodejen ve 43 zemích světa, které zaměstnávaly celkem 105770 pracovníků, z tohoto počtu 50340 na území bývalého Československa a 55430 v zahraničí.
„Stejně jako jeho bratr Tomáš, byl i Jan Antonín člověkem odvážných vizí, které uměl nejen vytvářet, ale především i realizovat. To dokazuje nejen předchozí statistika, ale i dílo, které po sobě zanechal v Brazílii, kde našel azyl po vykonstruovaných obviněních a nespravedlivém soudním procesu v poválečném Československu. Ačkoli byl téměř bez prostředků, dokázal kolonizovat rozsáhlá brazilská území, vystavět 4 města a v nich výrobní závody. Jeho činnost vysoce oceňovala brazilská vláda, která v roce 1957 dokonce zvažovala jeho kandidaturu na Nobelovu cenu za mír. Tu však odmítl ve prospěch jiného kandidáta z Brazílie,“ přiblížil Petr Klokočka.
S osobností Jana Antonína Bati je neodmyslitelně spjat i příběh moderních Otrokovic. „Ačkoli to byl ještě Tomáš Baťa, který koncem dvacátých let minulého století rozhodl o vzniku Baťových pomocných závodů a nové obytné aglomerace v dosud převážně zemědělské obci, v důsledku tragických okolností to byl právě Jan Antonín, který musel započaté dílo dokončit,“ vysvětlil kronikář města. O jeho rozsahu opět nejlépe svědčí statistika: jestliže v roce 1932 měly Otrokovice 406 domů a 3300 obyvatel, v roce 1938 to již bylo 901 domů a 8002 obyvatel. O mimořádném vztahu Jana Antonína k Otrokovicím vypovídá i to, že je v jednom ze svých projevů označil za „budoucí nejkrásnější město Moravy“, které záhy bude „chloubou celé země a Československé republiky“.
„Vybudováním pomníku v samém srdci baťovských Otrokovic, v parku mezi bývalými pomocnými závody a Společenským domem, splatíme alespoň částečně dějinný dluh, který město vůči svému velkému budovateli má. Současně bude důstojným doplněním již existujícího pomníku Tomáše Bati,“ objasnila smysl vybudování nového pomníku starostka Otrokovic Hana Večerková.
