Pane Preparátore (všimněte si toho velkého P), jak to tehdy bylo?
No, táta mne poslal za jistým panem Snopkem do Míkovic vypreparovat straku. Já mu hleděl pod ruce a úplně mne fascinovala ta šikovnost při práci i konečné dílo. A řekl jsem si, že se tohle musím naučit.
Ale počkejte, zvolna, tu živou inspiraci a lásku ke zvířatům a k přírodě jste někde musel brát, kdepak to bylo?
To je jednoduché, když za mnou přišli kluci, kamarádi k nám domů, vždycky je naši poslali do mého druhého bydliště, do lesa. Já tam byl v jednom kuse.
Ale preparátorem se člověk nestane ze dne na den, že ne?
Tak to ani náhodou. Chce to, a v mém případě to tak bylo, moře znalostí, studium přírody a zvířat, spousta odborné literatury, ale taky znalost chemie, biologie a třeba anatomie zvířat. Taky jsem viděl spoustu výstav, nu a postupně jsem se do toho takříkajíc dostal. Je to prostě věda.
Vy jste léta myslivec, znáte do detailu a vídáte živá zvířata. Ale jejich život není nekonečný. Ovšem vy jej umíte dokonalou preparací prodloužit, lehké to asi nebude, co?
My myslivci máme zvířata prostě rádi, třebaže jsme tu i proto, abychom regulovali jejich počty. Vždycky říkám, že tou konzervací a preparací jejich život prodlužujeme, třeba o třicet roků. Ona je pak ta radost z úlovku, pěkné trofeje, vlastně dlouhotrvající. Ta zvířata žijí dvakrát. Já osobně, když to zvíře zpracovávám, s ním v duchu chodím po lese.
Tady ve vaší pracovně i klubovně, u vás doma zdobí například krásný bílý jelen. To byl váš úlovek?
Ano, byl. Dostal jsem ho k padesátým narozeninám, odlovil jsem ho v oboře v Žehušicích. Mrkněte na něho, zdálo by se, že jde o albína, ale to by měl červená světla, tedy oči, tento úžasný kus má oči blankytně modré s černým středem. No i v pokračování pozemského života je to krasavec nad krasavce.
Tady je tetřev hlušec, tady svišť, jinde zase dikobraz. To je přehlídka zvěře od nás, ale i odjinud, že ano?
Každé zvíře je jiné, byl jsem za nimi v mnoha zemích na několika světadílech. Třeba dikobraz má i ostny hodně ostré, to musí člověk dávat veliký pozor, peří tetřeva jsme museli vyprat v jarové vodě a vyfoukat, všechno žádá originální postupy.
No a co medvěd, král lesa?
Medvěd vás jen tak připraví o ruce. (smích) Při práci, myslím, je veliký a hrozně pracný. Ale mám jich za sebou určitě desítky z celého světa.
Chystáte se zase pro inspiraci do světa?
Tak to se musím rozmyslet, mám „preparované“ oba kyčelní klouby. Ale samozřejmě mě to láká, ve výhledu je Afrika, tam to mám nesmírně rád.
Milý Toníku, kolik těch zvířecích kusů jste už vlastně vypreparoval?
No, já myslím, že vagón. (smích)
