Honzo, velké blahopřání. Jen krátký pohled do historie. Který prvoligový zápas byl pro vás vůbec první?
První utkání jsem absolvoval v Olomouci. Bylo to 15. 5. 2011 proti Hradci Králové. Sice je to přes 14 let, ale mám ho stále v paměti, byl to pro mě velký milník v kariéře. To jsem samozřejmě netušil, že zápasů přidám ještě přes 300.
V první lize rozhodujete šestnáctý rok, kdy přesně jste rekord vytvořil?
325. utkání proběhlo při utkání Slovan Liberec – Slavia Praha v 9. kole probíhající sezony.
Hlavní rozhodčí by bez pomezních byl jako chirurg – lékař operatér – bez absolutně nutné asistence. Platí to, je to tak?
I když máme v posledních letech k dispozici VAR, což je pro rozhodčí velká pomoc, tak si myslím, že pomezní, oficiálně asistent rozhodčího, je stále velmi důležitou složkou na hrací ploše. Rozhodně to není jen o rozhodnutích o ofsajdech. I díky komunikátorům jsme s rozhodčím v neustálé komunikaci a řešíme společně situace na celé hrací ploše.
Jak musí být člověk na lajně rychlý? Protiútoky bývají bleskové…
Není to jednoduché, může se stát, že několik minut stojíte a najednou musíte sprintovat. Pohyb na pomezní čáře je specifický a je zapotřebí i speciální trénink. Rychlost, akcelerace je nutností.
Dnes platí poněkud jiná pravidla, praporek se zvedá často až po dokončení akce, je to tak podle vašeho gusta?
Ano, je to tak. Práce asistenta se změnila s nástupem VAR technologie. Situaci, kdy jde o gólovou šanci soupeře, musíme nechat dohrát a až následně rozhodnout. Pro mě to znamená, že jsem při posuzování odvážnější.
Člověk si v centru dění na lajně i třeba po skončení asi vyslechne věci… cloumají vlastně emoce i rozhodčími, anebo jste už téměř imunní?
Rozhodčí je taky jen člověk a samozřejmě máme během utkání emoce. Ale jsme ti, kteří je musí udržet, a naopak to utkání uklidnit. Myslím, že v tom hrají velkou roli zkušenosti.
Zažil jste někdy skutečně prekérní situaci, kdy bylo až zdravotně nebezpečno?
No, v nižších soutěžích mě z utkání odvážela sanitka, ale to už je velká historie. Na začátku mé kariéry. Ve vyšších soutěžích k ničemu takovému nedošlo. Nejzajímavější bylo utkání na Partizanu Bělehrad s fanoušky přezdívanými GROBARI, to mluví za vše…
Co je pro vás důležité? Odhaduji, že zkušenost, přesné oko a skvělá fyzička…
Zkušenosti, koncentrace, fyzická kondice. V neposlední řadě je důležité štěstí a podpora rodiny. Při zápase musí mít rozhodčí čistou hlavu a soustředit se na zápas.
Nepochybně je důležitá podpora rodiny, vždyť jste pořád na cestách…
Jasně, rodina je základ úspěchu i v tomto specifickém oboru. Mám velké štěstí, manželka i tři dcery jsou sportovně založeny. Všechny tři holky hrají házenou, o sportu je doma řeč v jednom kuse. Moje děvčata mi fandí, často jezdí se mnou a když ne, fandí u televize.
Fotbal jste jistě hrával a hrajete, jak to máte a měl jste s rozhodčími?
Hrával jsem odmalička a i teď příležitostně nastoupím. Rozhodčí logicky hájím, snažím se jim pomoct. Jsou to kolegové, nemůžu jim to na hřišti znepříjemňovat.
Honzo, jak je to s vašimi mezinárodními vystoupeními? Pořád se mi zdá, že jsou čeští rozhodčí upozaděni…
V Evropě jsem si splnil všechny své sny. Konferenční ligu, Evropskou ligu, dokonce i utkání Ligy mistrů. Krásným zážitkem jsou i mezistátní zápasy, kde jsem se potkal s Cristianem Ronaldem nebo Lewandowskim.
Je doba AI, robotická a hned tak neskončí… Přemýšlíte, že by živí rozhodčí někdy nebyli potřeba?
Přijde mi to jako velké sci-fi. Třeba bude v budoucnu jen fotbal robotů nebo klasický sport nahradí e-sport. Ale věřím, že to bude trvat ještě hodně dlouhou dobu.
Jedna věc je krásný fotbalový rekord, na nějž můžete být oprávněně hrdý, druhá vlastní povolání, čímpak se Jan Paták živí civilně přes týden?
Už přes 20 let jsem zaměstnancem společnosti HP TRONIC, kde působím na vedoucí pozici v obchodním oddělení. Mám štěstí, že jak fotbal, tak i práce jsou pro mě velkým koníčkem.
Chcete si přečíst více rozhovorů se zajímavými osobnostmi nejen ze Zlínského kraje? Najdete je na webu zlin.cz.
