Jan Šimůnek: sport a (umělá) inteligence? Musíme s ní počítat

Ani v tenise se už bez moderních technologií neobejdeme. Foto: zlin.cz
ZLÍN - Neváhal vstávat v pět ráno. Sbalil si své technické pomocníky a pomůcky, v šest vyrazil po D1 a nedlouho po deváté hodině ranní už byl pražský tenisový specialista, trenér i novátor Jan Šimůnek po třísetkilometrové jízdě na zlínské Vršavě. Vyhledávaný odborník nabízel rekreačním hráčům i závodním tenistům řadu vychytávek, kterou přináší nezastavitelný technický pokrok v oboru, který se mnohým zdá být naprosto neměnný a přímo konzervativní.

Vítejte ve Zlíně, co říkáte na zdejší areál?

Paráda, málokde se u nás takový vidí. Určitě má značný potenciál, pokud vím, čekají jej ještě úpravy, bude to jen lepší.

Vy jste nám přivezl nejen sebe, ale ve vašem voze i tenisovou vědu a pokrok, když to tak řeknu. A to by se zdálo, že v tenisovém tréninku už bylo řečeno a vymyšleno vše.

Tak tenis, trénink, to samozřejmě nejsou jen výměny svěřence s trenérem a postupné zdokonalování. Technika si razí cestu, a to velmi razantně. Lidský faktor samozřejmě nepomíjím.

Takže, co máte s sebou?

Je toho více, něco mám, něco jsem nechal doma. Tohle je kamera na sloupku neboli Baseline Vision. Velmi užitečný pomocník na data z tréninku i zápasu. Tady vidíte TargetBound, to jsou odrážecí desky, velmi užitečný parťák na podání a trénování prvního úderu po podání. Dragonet je nahrávací stěna – oproti klasickému tréninku odehraje hráč až dvakrát více úderů než s trenérem. No a třeba Swing, to je tyčka, která vylepšuje švih.

Honzo, napíklad v šachu si to už dávno rozdávají hráči s roboty. To nastane i v tenisu?

Jasně, nedávno jsem viděl robota hrát badminton, házet na koš. V našem sportu se objevují první nahrávací stroje, které dojedou na místo, kam hráč zahrál a odtud vystřelí míč zpátky. Uvidíme, jak si to lidé oblíbí. Pokrok nezastavíš.

A živí trenéři nebudou mít co žrát, abych použil klasiku z Pelíšků…

Ale ne, lidský faktor bude pořád nesmírně důležitý. Robot si s vámi zapinká, což o to, ale podívat se do hlavy hráče, to bude pořád na lidech, alespoň si to dnes myslím.

Mohlo by vás zajímat: Třikrát zlínský „kamerový“ pohled. Londýn v centru pozornosti

No, může do toho spojenectví proniknout umělá inteligence, tak masivně se rozvíjející, až z toho občas mrazí?

Myslím, že už proniká, do nejrůznějších aplikací. Bude toho určitě více a více a záležet bude na nás, jak těch možností využijeme.

Mimo jiné nabízíte měření rychlosti podání, to je zdánlivě lehký a přitom mimořádně těžký úder…

A nesmírně důležitý, cvičit, cvičit a cvičit. Třeba doma u tyče. A pak dbejte na nadhoz, to bývá nejčastější chyba. A co se týče měření, tady ve Zlíně jsem mezi rekreačními hráči našel nejlepšího borce, bylo to kolem sto sedmdesáti kilometrů za hodinu. To je slušné.

A zmíněné měření?

Začínalo se statickými radary na síti, pak přišly radary ruční. Dnes jsou tu aplikace v telefonu anebo moderní statické kamery, které během minuty nainstalujeme na sloupek sítě. Takže metod mnoho a budou přibývat další.

A když tenhle technický boom odmítnu…

Tak se nic neděje, zlepšovat se asi příliiš nebudete, ale radost z pohybu a adrenalin ze hry vám zůstanou, nebojte. A místo umělé inteligence vám určitě zůstane ta vrozená, herní. A ta, respektive její použití, moc těší v každém zápase.

Zobrazit fotogalerii >>