Knihovna je v Provodově v přízemí v budově základní školy. Do podzimního večera září světlem. A když vstoupíte, taky barvami. Nejen na obalech knih. Děti už jsou dávno doma, paní Jarmila ještě u sebe. Mimochodem, právě děti hrají v ocenění práce téhle dámy značnou roli. Na kraji ji odměnili za práci s malými čtenáři, třebaže nejen za to.
Tahle rodačka ze Zlína pracovala dlouhá léta v Ostravě jako programátorka. Řízením osudu se ne tak dávno dostala ze severu zpět. Knihovnicí je teprve od roku 2017, ale čtenářkou o hodně déle.
„No to tedy ano, už toho hodně pamatuji, vybavím si někdy v první třídě i první přečtenou knihu nějakých pět let po válce, jmenovala se O traktoru, který se splašil,“ říká s úsměvem. A o zatím úplně poslední má taky jasno. „Zrovna jsem odložila tady v knihovně knihu Jakuby Katalpy Zuzanin dech,“ ukazuje paní Jarmila.
A ukazuje i jinou věc. To už je ta, za kterou dostala ocenění. „Tohle jsou Lovci perel, naše soutěž pro dětské čtenáře, tady na okně ty perly vidíte. Každé dítě z naší školy, kam počítám i sousedy z Březůvek, má za jednu knihu jednu perlu. Vůbec, moc mne těší, že děti u nás čtou, to je skvělá zpráva v dnešních internetově-počítačových dobách,“ říká.
Sama paní Jarmila udiví tím, kolik knih už přečetla. Třebaže se rozhodně nechce chlubit, k tomu má opravdu daleko. „No, začala jsem v sedmi, to máme nějakých sedmdesát let, velmi zjednodušeně řečeno, čtu prostě pořád. Určitě nebyl týden, kdy bych nečetla knihu, snad se dá říci, že v průměru přečtu jednu denně,“ vyráží posluchači dech.
Pak by to znamenalo nějakých 25 tisíc knih, kdyby se naskládaly na sebe, měla by paní Jarmila v Provodově kilometr vysoký KK, tedy komín z knih. V knihovně má mimo jiné citát: „Knihy jsou pro lidi tím, čím pro ptáky křídla.“
„Jistě, proto jsem si jej vybrala. Knihy nám dávají velikou radost a možnost vybrat si, kde chci být. Jeden den v minulosti, jindy v budoucnosti, teď v Africe a zítra v Antarktidě,“ vypráví knihovnice a náruživá čtenářka s obrovským přehledem.
„Za minulý rok u nás vyšlo asi 15 000 titulů, skvělých, dobrých i horších, to je jasné. Hodně píší ženy, knihy určitě mají budoucnost,“ je si jista a přidává krásnou historku ze své knihovny.
„Jedna paní mi přinesla knihu s tím, že se jí do ní zakousl pes a sežral dva listy, ona už měla v ruce nově koupený týž titul. Tak vida, u nás v Provodově máme mezi 185 čtenáři zájemce o literaturu i mezi zvířátky,“ končí paní Jarmila příjemné setkání.
