Zatímco historikové dlouho louskají veletvrdý oříšek, totiž , kde že se vlastně Jan Amos Komenský narodil, jeho „praprapra….vnuk“ Jaroslav se přiklání ke Komni.
„Myslím, že je to nejvěrohodnější místo vzhledem k jeho příjmení, čímž ovšem nechci fušovat renomovaným znalcům do řemesla. Jiní mají důkazy pro Uherský Brod další pro Nivnici,“ směje se sedmdesátiletý muž, který jako by podobou opravdu „učiteli národů“ z rodového oka vypadl.
„Myslím, že jde o světového velikána, jakých náš národ opravdu moc nemá, téhle osobnosti si skutečně vážím a mělo by to tak být i v našem národním povědomí,“ říká Bartošek s tím, že také on zůstal kantořině věrný celý život. Dokonce dodnes, kdy už by opravdu mohl jen sedlat milované kolo a zahrát si občas rekreačně stejně oblíbený tenis.
„Já jsem vystudoval v Olomouci speciální pedagogiku a po začátcích ve Veselí nad Moravou jsem učil 41 let na pomocných školách ve Zlíně. Je to přeci jen maličko jiná kantorská liga, vyučoval jsem všechny předměty, před očima máte děti, kterým třeba nebyl dopřán vysoký intelekt, pořád se perou s handicapy, co si budeme povídat jsou mezi nimi i ti, kteří se dostanou do křížku se zákonem. Ale vždycky i po letech mne moc potěší, když se ke mně hlásí a v dobrém vzpomínají a povyprávějí, jak se jim daří v životě,“ ohlíží se Bartošek, který léta hrál na velmi slušné úrovni fotbal v tehdejším Gottwaldově.
Ani dnes, kdy si potykal s životní sedmdesátkou, není bez učitelského zápřahu.
„Oslovili mne ze základky v Želechovicích, zdali bych jim třikrát týdně nevedl odpolední zájmové pohybové kroužky. Což dělám velmi rád mimo jiné proto, že mohu porovnávat vesnické a městské děti. Ty vesnické jsou jiné, řekl bych bezprostřednější. Jinak ale nějaké velké generační porovnávání nemám rád. Jisté je, že dnešní děti jsou daleko samostatnější, než jsme byli my a naši potomci. Víc si dovolí, ale je na nás učitelích, jak to usměrnit, nějaké apriorní odsuzování, tak to ani náhodou,“ dodává Bartošek.
Sám pro sebe má ve škole i na sportovišti – mimochodem teď jede do Jeseníků na poslední běžkařskou štreku – jedno důležité heslo: nikdy se nevzdávat.
„Tak vidíte, toho se ve svém na svou dobu mimořádně dlouhém, ale spoustou překážek poznamenaném životě, určitě držel i můj vzor Jan Amos Komenský,“ říká Bartošek, rovněž rodák ze Slovácka, z Kněždubu, když spokojen po tenisovém výkonu promne svoji prošedivělou bradku i dlouhé vlasy, které ho pořád vizuálně k radosti kamarádů přibližují jednomu z největších Čechů všech dob.
