„To máte tak, ty písničky si lidé většinou spojí nikoliv s autorem, ale s jejich interprety. Ono je to docela logické. Tak si teď u vás dovolím své nejznámější hity zazpívat a třeba to lidé objeví. Což potěší,“ říká na úvod rozhovoru pro zlin.cz Jiří Zmožek.
Pane Zmožku, nejde jen o vzpomínky, ale přesto, ne každý ví, že pocházíte zrovna z Otrokovic…
Jistě, žiju a tvořím léta mimo tento krásný moravský region. Ale Otrokovice jsou opravdu mé rodiště. Přímo jeden domek tady v Kolonce. Loni jsem měl v Otrokovicích koncert a s dcerou Markétou jsme zamířili k mému rodnému domu.
Kdepak je, našel jste bez problémů?
Jasně, narodil jsem se ve zdejší Kolonce, představte si, že spousta domků v okolí je bezvadně vyspravena. Ten původně náš, kde jsem přišel na svět, měl jako jediný na sobě tabuli Na prodej. Což nás oslovilo, usmáli jsme se s dcerou, že by tam jednou mohlo být naše muzeum. Ale je to spíše hypotetická úvaha.
Vzpomínky na dětství u takového vzácného místa ožívají?
Jistě, třeba v mém životopise Už mi, lásko, není dvacet let, kterou napsala moje dcera Markéta. Ožívají tam i teď v mé mysli klukovské boje, kdy jsme válčili hliněnými kuličkami. A někdy to bylo složité, protože jsem musel zároveň odpalovat a dojídat chleba se sádlem, který byl běžnou součástí jídelníčku.
Pane Zmožku a teď takový střih o desítky let. Máte koncert ve Zlíně na Malé scéně. Váš „pracovní“ vztah ke krajskému městu?
Představte si, že já ve Zlíně v nějakých osmnácti letech začínal. V tehdejším hotelu Moskva. Byly tu dvě kapely, v jedné já, coby nesmělý zpěvák a muzikant u klavíru, ve druhé jistý Toník, ještě rozhodně ne Felix, Slováček, ten hrál na klarinet. Je zajímavé, že si po dlouhých letech vybavuji snad všechna jména muzikantů. Hotel byl tehdy nejnavštěvovanější hudební prostor města.
Tak to bylo v šedesátých letech minulého století. A teď, s dovolením, ke koncertu ve Zlíně v roce 2025, nač se těšit?
Poslední dobou dělám koncerty spíše ve větším prostoru, takříkajíc pod širým nebem. Tady bude pod střechou a já se moc těším na ten bezprostřední kontakt s diváky a posluchači.
Nu a nač se mohou těšit oni a možná hlavně ony?
Budu zpívat bezvýhradně své věci. Tak stoprocentně budu zpívat Už mi není lásko dvacet let. To mají lidé moc rádi. Jistě Tam u nebeských bran. Nepochybně velkou směs písniček, které jsem napsal pro Hanku Zagorovou, Marii Rottrovou, Věru Špinarovou. Úplně namátkou: Biograf láska, Mys dobrých nadějí, Zřejmě letos nikde nejsou kytky, Ten vůz už jel, pak některé věci, které nazpíval Karel Gott. I moře dalších zpěváků, velmi populárních dodnes. Ale nechci prozradit vše, přijďte si poslechnout.
Pane Zmožku, jste i autorem „mega písně“ Nejhezčí dárek a spousty, opravdu spousty dalších, copak by mohlo být pro vás nejhezčím dárkem?
Toho je hodně, někdy je to trošku o frázi, ale určitě jde o zdraví. To umožňuje pracovat a tvořit. Koncertovat, zpívat, být v kontaktu s lidmi. To mám pořád rád. To je ten nejhezčí dárek.
Takže brzy na viděnou ve Zlíně a hodně zdraví!
Díky za přání a těším se.
A ještě něco, to něco jsou vaše narozeninové únorové koncerty v pražské Lucerně. Chystá se další?
Malinenko předbíháme, ale proč ne. Už se chystáme, zase jsem v tom s dcerou Markétou. V únoru bude koncert 80+3, jistě se dovtípíte, kolik mi bude. To setkání v nejslavnějším muzikantském sále v republice bude třetí v pořadí. Nu a bude k němu potřeba to, o čemž už byla řeč, zdravíčko.
Zajímá vás kulturní dění ve Zlínském kraji? Více zpráv najdete na našem webu.
